Kategorie článků:
Eva Stehlíková: Antické divadlo
21/2020 Ani nevím, jak jsem získala ponětí o podobě a povaze řeckého divadla. Asi z doslovů vydání jednotlivých dramat v Antické knihovně, řadě nakladatelství Svoboda, kterou jsem si postupně, svazek za svazkem, půjčovala v knihovně. Doma jsme ji neměli.
Jurij Alschitz: The Vertical of the Role
20/2020 Titulů, které mě v souvislosti s divadlem nějak ovlivnily, bude nejspíš více. Ovšem jeden z nejzásadnějších zážitků mi zprostředkovala právě tato kniha, kterou jsem četla a studovala zároveň s Rackem A. P. Čechova.
Louis-Ferdinand Céline: Cesta do hlubin noci
19/2020 Není to jedna divadelní bible, ale jedna stopa v tajícím sněhu, toužící zachytit pravdu, skutečnost…
Václav Havel: Zahradní slavnost
18/2020 Texty divadelních her moc nečtu, spoléhám spíš na jejich scénické provedení. Jednou z výjimek jsou díla Václava Havla, v nichž si některé monology opakovaně připomínám i v tištěné podobě. Má první oblíbená pasáž pochází z Žebrácké opery: … odcházíme do zámecké...
François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance
17/2020 Mezi několik knih, které mi – jak se říká – otevřely oči, patří zcela jistě mezinárodně proslulé dílo ruského literárního vědce Michaila Michailoviče Bachtina François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, které poprvé vyšlo v Moskvě v roce 1965 a u nás v...
Jaroslav Kvapil a Josef Kajetán Tyl
16/2020 Nejdůležitější objev pro vstup do magie divadla pro mě znamenalo vyštrachání a opakované čtení dvou knížek z rodičovské knihovny – Tylova Strakonického dudáka a libreta Jaroslava Kvapila k Dvořákově Rusalce.
Luigi Pirandello: Humor
15/2020 Jsou alespoň tři důvody, proč jsem se rozhodl uvést jako svou „divadelní bibli“ esej Humor, který Luigi Pirandello napsal nadvakrát: první variantu v roce 1908, druhou pak v roce 1920.
Navštívení krásy – italská renesanční lyrika
14/2020 Nazývám tu sbírku svou jevištní kotvou. Ano, uznávám, na jevišti není voda, takže kotvy není potřeba. Kotva je ale nutná, pokud rozevlátý a nejistý herec potřebuje jistotu, že jeho sdělení zabere u diváků.
Karel Poláček: Okresní město
13/2020 Surrealisté by to asi nazvali určujícím setkáním. Tedy by to asi bylo určující setkání s nějakou knihou nebo autorem.
Anthony de Mello: Sádhana
12/2020 Jednou ze zásadních knih, které ovlivnily můj život (a tím i mou divadelní profesi), je Sádhana aneb Cesta k Bohu: Křesťanská duchovní cvičení východní formou od Anthonyho de Mella.
Miroslav Rutte: Tvář pod maskou
11/2020 Nemám jednu jedinou knihu coby tzv. divadelní bibli. A tak nechť je mi nejprve dovoleno uvést pár titulů, které mě nejvíc zaujaly, když jsem se pokoušel psát první články o divadle.
Jan Kopecký: Divadlo Antonina Artauda
10/2020 Klíčovou knihou, která ovlivnila můj vztah k divadlu a poprvé mne donutila přemýšlet o divadelním bytí, prostoru i jazyce, byla bezesporu publikace Kulturního domu hl. města Prahy z roku 1988 Divadlo Antonina Artauda.
Anton Pavlovič Čechov: Hry
9/2020 Ten pocit asi známe všichni. Něco čtete a najednou si uvědomíte – ano, takhle to je, takhle to vnímám taky, takhle bych to napsal, kdybych to uměl.
Elias Canetti: Zachráněný jazyk / Pochodeň v uchu / Hra očí
8/2020 O jedné divadelní bibli bych mluvit nemohl, i když zrovna Bible by mohla stát na čelném místě. Ale raději bych se zde zabýval formátem přece jen skromnějším...
Broučci / Moje výchova k herectví / Pět knih Mojžíšových
7/2020 Nedokážu jinak než uvést divadelní trojbiblí. Snad mi to redakce i čtenáři prominou. Zato budu oproti svým předchůdcům stručný.
Časopis Divadlo (1960–1970)
6/2020 Bible je soubor textů. Můžu tedy říct, že v dospívání měl pro mě ten význam časopis Divadlo. Byl mým průvodcem po území, do kterého jsem v šedesátých letech vstoupila s nadějí, že je na nás, kam se svět pohne.
Peter Brook: Prázdný prostor
5/2020 Nejzásadnější knihou o divadle je pro mne Brookův Prázdný prostor. Česky vydalo poprvé nakladatelství Panorama v roce 1988, překlad Alois Bejblík, náklad 2400 výtisků, cena vázaného výtisku 20 Kčs.
