Zemřela Jana Hlaváčová
Foto archiv Národního divadla
26. 3. 1938 Praha – 13. 1. 2024 Praha
Herečka. Působila v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960–1965), v pražském Národním divadle (1965 – 1990) a v Divadle na Vinohradech (1994 – 2011). Byla též emeritní profesorkou herectví pražské DAMU.
Narodila v pražské Libni v rodině úředníka. Její otec byl knihovníkem a jeho životní vášní bylo divadlo, kterému se jako ochotník intenzivně věnoval. Obě své dcery – Janu a Danu (nar. 1945) – od nejútlejšího věku s prostředím divadla seznamoval. Ovlivnil je natolik, že se obě rozhodly pro herecké povolání. Už na základní střední škole občas statovala v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a v Divadle Míly Melanové, resp. v Divadle Jiřího Wolkera (dnes Divadlo v Dlouhé). Po maturitě na gymnáziu vystudovala DAMU (1960).
Kateřina s Janem Šmídem (Slávek) v inscenaci hry Alexandra Volodina Pět večerů (prem. 21. 11. 1959, režie František Salzer, DISK – Divadelní studio Praha). Foto Antonín Mařík
Její první angažmá bylo v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960–1965). Měla mimořádně široký herecký rejstřík, objevovala se v komediích, antických dramatech i psychologických hrách.
Valja s Josefem Větrovcem (Sergej) v československé premiéře Arbuzovovy Irkutské historie (r. Luboš Pistorius, prem. 16. dubna 1960). Její první role v DJKT Plzeň. Foto Věra Caltová
V roce 1965 se stala členkou Národního divadla v Praze, kde prožila nejvyýznamnší část své herecké divadelní kariéry. Její první rolí byla Maggie v Millerově hře Po pádu. Následovaly desítky dalších velkých dramatických postav – Hippodamie ve Vrchlického trilogii Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův a Soud lásky, Raněvská v Čechovově Višňovém sadu, Gertruda v Hamletovi, Markýza de Merteuil v Nebezpečných vztazích, Magdalena Marie v Daňkově Vévodkyni valdštejnských vojsk nebo Emilie Marty v Čapkově hře Věc Makropulos, za kterou dostala národní cenu. /Více o jejích rolích v ND zde./
Mladá kněžna s Františkem Němcem (Mlynář) v Jiráskově Lucerně (r. František Laurin, prem. 19. 11. 1983, ND). Foto Jaromír Svoboda
V roce 1990 z ND – společně se svým manželem, hercem Luďkem Munzarem – odešla pro neshody s tehdejším vedením činohry. Od roku 1994 byla členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnila mnoho dalších výrazných rolí, například Jeannette Burmeisterovou v muzikálu Donaha!, Hanu Kennedyovou v inscenaci Marie Stuartovna, sedmdesátiletou Albertinu v inscenaci Albertina, Mag Folanovou v Krásce z Leenane či Emmu Cristano v inscenaci Famílie.
Průvodkyně Čedoku Mefistofela s Miroslavem Horníčkem ve filmové komedii Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže (1959). Foto archiv
Na filmovém plátně se uvedla už jako studentka DAMU – rolí průvodkyně Čedoku Mefistofely v úspěšné filmové komedii režiséra Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže (1959) spolu s Miroslavem Horníčkem v hlavní roli. Od sedmdesátých let ztvárnila řadu historických osobností (Tajemství velikého vypravěče, Koncert na konci léta, Lev s bílou hřívou, Veronika). Od poloviny osmdesátých let se objevovala převážně v komediích, kde se zapsala zejména jako sestra Tonička v Kleinově sérií filmů o básnících. /Více zde./
Se svým mužem Luďkem Munzarem v televizním snímku Pražák (1997). Foto Václav Beneš /archiv ČT/
Významně se uplatnila i v televizních inscenacích a dabingu. V sedmdesátých letech patřila mezi nejpopulárnější seriálové herečky, objevila se například v minisérii Byl jednou jeden dům, Bakalářích, coby dcera Evžena Humla v Chalupářích či v seriálu Hraběnky. Často ji diváci mohli vidět i ve vysílání České televize pro děti. Spolupracovala s rozhlasem, pedagogicky působila na DAMU jako profesorka (2006) oboru dramatická umění – herectví činoherního divadla. /Více zde./
Se svým mužem Luďkem Munzarem v TV cyklu hereckých beneficí Setkání s hvězdou (2012). Foto Jana Vargová /archiv ČT/
Krátce se angažovala i politicky. Po volbách roku 1990 se stala členkou Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum, ale již v červenci 1990 na mandát rezignovala.
Va svém životě získala řadu uměleckých ocenění. V roce 1980 byla jmenovaná zasloužilou členkou Národního divadla, v roce 1985 obdržela titul zasloužilá umělkyně a v roce 1988 se stala národní umělkyní. V roce 1996 získala Cenu Thálie za roli Agnes v inscenaci Albeeho hry Křehká rovnováha v Divadle na Vinohradech. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře. V roce 2012 Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, o tři roky později stejnou cenu za celoživotní herecké mistrovství v dabingu.
V šatně Divadla na Vinohradech. Foto Jiří Hadač
Její mladší sestra Dana Hlaváčová je také herečkou (působila dlouhá léta v Divadle E. F. Buriana).
Jejím prvním manželem byl herec Jiří Michný (1935 – 1971). Z tohoto manželství měla dceru Terezu (nar. 1963). V roce 1969 se provdala za herce Luďka Munzara (1933 – 2019), se kterým měla dceru Barboru Munzarovou (nar. 1971), která je také herečkou.
V roce 2011 přerušila svoji uměleckou činnost z důvodů diagnostikované Parkinsonovy nemoci. Poslední roky strávila se svou dcerou Barborou, jejím druhým manželem, hercem Martinem Trnavským a vnučkou Annou ve vile v pražských Modřanech, kterou v sedmdesátých letech postavil Luděk Munzar. Zde i – včera krátce před půlnocí – zemřela.
O jejím úmrtí informoval mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk /zde/.
/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřela Jana Hlaváčová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Miroslav Voráček
Upřímnou soustrast rodině.
Byla výbornou herečkou. Její sametový hlas, nádherné oči budou chybět.
Čest její památce.
14.01.2024 (21.45), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Poslední rozloučení
vypraví Národní divadlo ve spolupráci s Divadlem na Vinohradech v pátek 26. ledna v 11:00 z jeviště historické budovy Národního divadla za účasti veřejnosti.
Divadlo bude otevřeno od 10:15, aby smuteční hosté mohli položit květiny a poklonit se u rakve.
19.01.2024 (4.42), , Trvalý odkaz komentáře,