Zemřel Luděk Munzar

Jarlo Skule v inscenaci hry Nápadníci trůnu (prem. 7. června 1978, ND). Foto archiv ND
Luděk Munzar
20. 3. 1933 Nová Včelnice u Kamenice nad Lipou – 26. 1. 2019 Praha
Herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze.
Dětství prožil ve Smiřicích u Hradce Králové. Celý život ho přitahovala technika a během dětství a dospívání měl velký sen stát se vojenským stíhačem. Nakonec ale dal přednost herectví, o které se začal zajímat během středoškolského studia (v Hradci Králové absolvoval Vyšší hospodářskou školu), kdy hrál v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové. V letech 1952-1956 vystudoval herectví na pražské DAMU, v ročníku vedeném Vítězslavem Vejražkou. Po ukončení studia nastoupil na sezonu 1956-1957 do Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi, ale už od října 1957 byl v angažmá činohry Národního divadla v Praze.
Zprvu byl prototypem romantického hrdiny a revoltujícího mladíka, ale postupně se vypracoval jako psychologický herec ztvárňující složité charaktery. V sedmdesátých a osmdesátých letech patřil k hercům, kteří výrazně spoluutvářeli podobu Národního divadla. Měl štěstí na silné režisérské osobnosti – Josef Pleskot, Miroslav Macháček nebo Otomar Krejča. V jeho legendární inscenaci Romea a Julie hrál Merkucia. Vedle toho ztvárnil například titulní roli v Shakespearově Jindřichu V., Mefistofela v Goethově Faustovi, Artura Uie v Brechtově Vzestupu a pádu Artura Uie, Rejtara ve Vévodkyni valdštejnských vojsk či Bláhu v Našich furiantech. Zkusil si i divadelní režii. V roce 1989 režíroval v Národním divadle Goldmanova Lva v zimě, kde současně ztvárnil hlavní roli Jindřicha II.
https://twitter.com/pavelkout/status/1089108237268459521
V souboru ND zůstal až do roku 1990, kdy z divadla na protest proti tehdejším změnám vedení odešel a již se do divadla jako herec nevrátil, příležitostně se věnoval pouze divadelní režii či vystupování v Divadle Viola (inscenace Obleču tě do hvězd). Se svou ženou, herečkou Janou Hlaváčovou, začal jezdit po zájezdech s diskusním pořadem S vůní šminek a benzínu. Krátký čas se pokoušel neúspěšně podnikat v automobilových službách. S veteránem Tatra se stal v roce 1989 mistrem Evropy.
Ještě za vysokoškolského studia okusil práci v televizi, hned v počátcích jejího vysílání působil jako televizní hlasatel. Televize mu po celou dobu jeho herecké kariéry poskytovala velký prostor. Hlavní roli skláře Jakuba Cirkla si zahrál v průměrném televizním seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře. Zajímavou příležitost dostal v televizní inscenaci Ubohý pan Kufalt, kde si zahrál propuštěného trestance v Německu postiženém hospodářskou krizí. V devadesátých letech se zaskvěl jako Pilát v inscenaci Pilát pontský, onoho dne. Objevil se také jako kriminalista v inscenaci Příběh kriminálního rady. Větší roli soudce Bareše získal i v seriálu Na lavici obžalovaných justice. V posledních letech se zapsal do paměti televizních diváků jako průvodce televizními cykly scénáristy a režiséra Bedřicha Ludvíka Rozhlédni se, člověče, Paměť stromů a Zpátky k pramenům. Hrál také v seriálech Náměstíčko, Příkopy, Hraběnky nebo Místo v životě.

Manželé Jana Hlaváčová a Luděk Munzar. Foto archiv
Pracoval také v dabingu. Je spjat především s dabováním amerického herce Paula Newmana. Měl slabost pro rozhlas a účinkoval v řadě rozhlasových pořadů. Od ledna 2015 připravoval pro Dvojku Českého rozhlasu společně s Františkem Novotným pořad Okouzlení slovem.
Ve filmu tolik příležitostí nedostal. Zahrál si například v Sequencově snímku Atentát nebo v Kočáru do Vídně režiséra Karla Kachyni, kde ztvárnil jednoho ze dvou německých zběhů. Jako kariéristický funkcionář se objevil v Jirešově Žertu podle románu Milana Kundery. V sedmdesátých letech propůjčil svůj hlas vypravěči a malému Krabatovi v Čarodějově učni od Karla Zemana.

Okouzlení slovem – Luděk Munzar, František Novotný [CD]. Repro archiv
Spolu s Janou Hlaváčovou byli jedni z mála českých oficiálních umělců, kteří nepodepsali tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77. Je autorem knihy …když jsem to slíbil!, ve které píše o svém vztahu k létání. Vydal také knihu říkadel S vůní vánku po heřmánku, již věnoval své vnučce Aničce.
Dne 12. června 1957 se oženil se svojí první manželkou, loutkoherečkou Naděždou Munzarovou, se kterou má dceru Johanu (* 1962), která dnes pracuje jako městská policistka. Po rozvodu v roce 1964 se oženil s herečkou Janou Hlaváčovou, se kterou měl dceru Barboru Munzarovou, která je také herečkou, a vyženil dceru Terezu (* 1963), kterou měla Jana Hlaváčová z prvního manželství s Jiřím Michným. Jeho první manželka Naděžda se v roce 1967 vdala za Ivana Krause, bratra Jana Krause, a v roce 1968 spolu s dcerou Johanou emigrovali.

V roce 2012 obdržel cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Foto archiv
V letech 1995 a 2000 získal Cenu Františka Filipovského za mistrovství v dabingu. V roce 2012 obdržel cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.
Zemřel po dlouhé nemoci dnes nad ránem ve své modřanské vile, kde žil od roku 1966 spolu se svou ženou a dcerou Bárou, jejím druhým manželem Martinem Trnavským a vnučkou Aničkou. O jeho úmrtí informoval mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.
/Z více zdrojů pro i-DN zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Luděk Munzar
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)




Tomáš Staněk
Národní divadlo ve spolupráci s rodinou
připravuje poslední rozloučení s Luďkem Munzarem v pátek 1. února 2019 v 11:00 z jeviště historické budovy ND. Během programu vystoupí Iva Janžurová, Taťjana Medvecká, Ivan Trojan, ředitel ND Jan Burian a Hradištan Jiřího Pavlici. Program bude přenášet ČT24 v přímém přenosu. Divadlo bude pro veřejnost otevřeno od 10:30, kdy bude možné se poklonit rakvi a položit osobní květinové dary. Poctu před začátkem obřadu, pokud povětrnostní podmínky dovolí, vzdá Aeroklub Letňany trojitým přeletem dvoumotorového letadla typu L 200 Morava ve výšce 200 metrů nad střechou historické budovy ND. Pilotovat bude kapitán Miroslav Kovář. Luděk Munzar byl čestným členem Aeroklubu Letňany.
Tomáš Staněk, tiskový mluvčí ND
30.01.2019 (16.23), , Trvalý odkaz komentáře,