Ú-Tě- Cha
Čtyři dívky tak mladé, že by se daleko více hodilo označení děti, spojil dohromady jeden z mnoha příšerných výdobytků druhé světové války. Tohle místo se nacházelo na okraji Šanghaje a z běžně dostupných zdrojů se o něm mnoho nedozvíme. Scénáristka a režisérka Kateřina Volánková zpracovává téma obětí zapomenutých a promlčených zločinů v inscenaci (Ne)chtěná útěcha.
Výrazným tématem inscenace (Ne)chtěná útěcha se kromě reálné historické události stává především ženská intimita FOTO ARCHIV DIVADLA
Skupina Diverzanti, která vznikla ze studentů a absolventů brněnské divadelní vědy roku 2016, se objevila s inscenací (Ne)chtěná útěcha na několika divadelních festivalech a sbírá úspěchy. Z festivalu FEMAD si odvezla cenu tisku, cenu divadelních kritiků, cenu za nejlepší herecký výkon a cenu za nejlepší inscenaci festivalu. Hra také získala čestné uznání v soutěži o cenu Evalda Schorma za rok 2016. Projekt zaštiťuje a podporuje brněnské Centrum experimentálního divadla. Po tomto výčtu už by se mohla objevit výzva: „musíte vidět“, ale to ještě chvíli počká.
Výrazným tématem inscenace se kromě reálné historické události stává především ženská intimita; první menstruace, absolvování první gynekologické prohlídky, první pohlavní styk a porod prvního dítěte. Ani v běžném životě se ne vždy jedná o příjemné zážitky a co teprve, když skoro všechny tyto „penetrace“ jsou brutální bolestivé časové úseky, na které by chtěla každá zapomenout. A stále se opakují. Nespočet takových zážitků „utěšitelek“ vyprávějí tři hlavní postavy – dívky Ú, Tě a Cha, lstí dopravené do Šanghaje a společně s dalšími ženami a dívkami nucené otročit japonským vojákům. Za zřízením utěšitelského tábora stála praktická myšlenka – japonská vláda chtěla zabránit tomu, aby vojáci znásilňovali ženy na potkání. Fyzické a psychické týrání nevinných žen však už praktickému účelu tábora nikdo nedoplnil.
Jak na scéně zobrazit násilí a sex? Inscenační tým složený z režisérky Volánkové a choreografů Dušana Krause a Michaely Dovjakové se zaměřují na pohyb složený z krátkých tanečních sekvencí, jež zahrnovaly jednak náznaky sexuálních aktů a pohyby, jako jsou oddělení kolen od sebe nebo drsné přirážení muže, ale zároveň přidávají i realistický boj dívek v mužském náručí.
Všechny mužské postavy hraje Matěj Pohořálek a výrazem i hlasem přistupuje v každé situaci k dívkám jako dominantní a krutý muž. Převyšuje je výškou a při pohybu v páru si s dívkami pohazuje, jak se mu zlíbí. Ze scény nemizí a stále je přítomen jako hrozba někde za zády dívek. Pohořálek neztvárňuje konkrétní postavu, ale ztělesňuje neustále přítomný strach z mužské přítomnosti.
U trojice dívek už rozeznáváme konkrétní charaktery. Michala Benešová působí jako nejmladší a nejnaivnější ze všech. Civilnější herectví a malá expresivita odlišují její postavu Tě od dvou ostatních dívek a především ze začátku podtrhují mladickou naivitu a nezkušenost obelstěné utěšitelky. Při dynamických a vyhrocených situacích už civilnost Benešové působí nepatřičně a značí nejspíš hereččinu nezkušenost. Karolína Baňková, ztvárňující postavu Ú, je její pravý opak. Jako jediná Ú v příběhu nerezignuje a bojuje za svou svobodu, což se jí nakonec vyplatí. Využívá realistické pojetí postavy a daleko více se zaměřuje na její psychologii. Cha (Michaela Dovjaková) si násilným únosem a zdravotními problémy nejvíce vytrpí a nejspíše z toho důvodu se herecky drží stále někde uprostřed bojovné expresivity a znavené civilnosti. Čtvrtá dívka (Kateřina Vaněčková) příběhy komentuje a pozoruje dění bokem, avšak její postava nemá na jevišti výraznou funkci, jelikož kromě posledního obrazu opravdu jen dřepí u stěny v druhém plánu a chvílemi komentuje dění na scéně.
Kromě prkenných lůžek a bílých halen dívkám nepříslušelo nic… FOTO ARCHIV DIVADLA
Prostředí utěšitelského tábora připomínají dřevěné desky, jedna pro každou dívku, a odložená dvojice kufrů. V některých scénách posloužila ještě další dřevěná bedna, ale kromě prkenných lůžek a bílých halen dívkám nepříslušelo nic. Sklepní scéna CEDu svými cihlovými stěnami a stísněným prostorem ještě dotváří atmosféru studeného tábora. Do ticha se pak ozývá jen smutný zpěv dívek, který střídá pronikavá siréna a štěkot vojenských psů. A ten vždy znamená smrt.
Závěrem se děj přesunuje do let 2000 až 2001 k soudnímu procesu, kde ženy žádají omluvu a odškodnění za léta strávená v utěšitelském táboře. Nedosáhnou však ničeho. Smutnou a bezútěšnou atmosféru doplňuje projekce reálných obětí šanghajského tábora, které už nechtějí vyprávět svoje příběhy. Staré utrápené tváře střídají záběry na tábor a na černobílé fotografie desítek mladých žen. Právě dokumentární vrstva inscenace podtrhla silné téma historické události. Zanedlouho tomu bude osmdesát let, ale mnoho žen stále žije a nemůže zapomenout.
Diverzanti – Kateřina Volánková: (Ne)chtěná útěcha. Scénář, režie, scéna Kateřina Volánková, hudba, choreografie Michaela Dovjaková, choreografie Dušan Kraus, kostýmy Olinka Psotová. Premiéra 20. ledna 2017. (Psáno z reprízy 15. prosince.)
Komentáře k článku: Ú-Tě- Cha
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Alžběta Jelínková
Skvěle napsaná recenze!
Autorka článku se nebojí explicitně pojmenovávat (ne vždy příjemné) postřehy. Nejspíš se na představení vydám.
08.01.2018 (13.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Štěpán Dlouch
Naprosto uhrančivé představení
– od tématu, až k zpracování! Škoda, že autorka recenze zmiňuje jen okrajová témata inscenace, nicméně oceňuji její styl psaní. A všem čtenářům rád tuto inscenaci doporučuji – silný zážitek!
09.01.2018 (1.56), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Případné pražské zájemce upozorňujeme,
že inscenaci bude možné vidět v neděli 21. ledna v Činoherním klubu v rámci přehlídky amatérských divadel Činoherní klub uvádí: http://cinoherniklub.cz/ck-uvadi/nechtena-utecha/
09.01.2018 (13.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Doležal
Za mne nejlepší původní drama pro rok 2017!
Přestavení jsem shlédl v rámci Českolipského divadelního podzimu a nestačil se divit, že se o taková témata zajímají tak mladí lidé.
Tleskám a děkuji za nejsilnější divadelní zážitek v roce 2017 🙂
18.01.2018 (22.32), , Trvalý odkaz komentáře,