Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky
Jan Skopeček: Má poslední štace (VIII)
10/2017 Po toužebně očekávaném odchodu Burdy do důchodu se v roce 1982 stává ředitelem Divadla S. K. Neumanna herec Václav Mareš.
Jan Skopeček: Má poslední štace (VII)
9/2017 V dubnu 1965 Lohniský opět všechny překvapil, v Libni se totiž konala premiéra Kafkova Zámku.
Jan Skopeček: Má poslední štace (VI)
8/2017 V souvislosti s naší divadelní činností v Divadle S. K. Neumanna lze plným právem hovořit o „zlatých šedesátých letech“.
Jan Skopeček: Má poslední štace (V)
7/2017 Nutno připomenout, že jsme v padesátých letech byli stále plni ideálů, i když postupem doby čím dál víc jen těch divadelních.
Jan Skopeček: Má poslední štace (IV)
6/2017 Zásadní zlom v mém (respektive našem – tedy mém a Věry) životě nastal v roce 1948. Tehdy byl Jan Strejček jmenován ředitelem divadla Akropolis na Žižkově.
Jan Skopeček – Má poslední štace (III)
5/2017 V dubnu 1945 se Američané dostali asi pět kilometrů od tábora. Tak byl rychle rozpuštěn. Cesta domů byla dramatická, několikrát mi šlo o život.
Má poslední štace (II) – Jan Skopeček
4/2017 V roce 1940 jsem na přání otce začal studovat soukromou obchodní školu, na obchodní akademii mne nevzali. Utěšovalo mne, že pro divadlo jsem ještě moc mladej – bylo mi sotva 15, nic nebylo ztraceno.
Jan Skopeček – Má poslední štace (I)
3/2017 Patří mezi velké herce české poválečné historie. Přes mnohé životní útrapy je dnes jedním z našich nejstarších herců, živoucí legendou.
Tatíček (III)
2/2017 Rodinné vzpomínky na loutkáře Jana Malíka potřetí Když jsme se s maminkou vrátily po téměř dvou letech z Janských Lázní do Prahy, byl tatínek zrovna v plných přípravách na otevření nového divadla, které vzniklo přebudováním pavilonu Kleine Bühne na dvoře Slovanského...
Tatíček (II)
1/2017 S tatíčkem jsem ovšem, i když jsme bydleli v jednom bytě, prakticky nežila. Žila jsem jaksi vedle něho, nebo mimo něj. Možná to zase způsobila nechtěně maminka, která po mém narození dostala šílený nápad: aby nerušila tvorbu svého obdivovaného Honzíčka, odjela se mnou –...
Tatíček (I)
22/2016 Počátkem prosince bylo na seznam světového nehmotného dědictví UNESCO zařazeno také české a slovenské loutkářství. Byl by to nejkrásnější vánoční dárek pro dr. Jana Malíka (1904–1980), významného českého loutkáře, autora, režiséra, ředitele Ústředního...
Milada Matuchová: Příběhy ze zámečku se zubatou věží (IV)
21/2016 Ve Vesnickém divadle jsem viděla odvrácenou tvář pozlátka, které se jmenuje divadlo.... Milada Matuchová o Vesnickém divadle.
Milada Matuchová: Příběhy ze zámečku se zubatou věží (III)
20/2016 Dalším z režisérů Vesnického divadla byl Jaroslav Pleva. Vyučený typograf, ochotnický režisér, kterému v padesátých letech strana dovolila režírovat, i když neměl tu požadovanou DAMU... Milada Matuchová o Vesnickém divadle.
Milada Matuchová: Příběhy ze zámečku se zubatou věží (II)
19/2016 S Trudou Šedovou jsem se znovu setkala ve skupině, kterou vedl Mirek Bittl.... Milada Matuchová o Vesnickém divadle.
Milada Matuchová: Příběhy ze zámečku se zubatou věží (I)
18/2016 Vesnické divadlo bylo jednou z prvních a nejviditelnějších akcí ždanovovské kulturní politiky... Milada Matuchová o Vesnickém divadle.
Zahradní slavnosti hrádečkovské (IV)
17/2016 Byl jsem vyzván DN, abych se přidal k informacím o Zahradních slavnostech, které se objevily na zadní straně Divadelních novin jako vzpomínky na pokračování některých účastníků těchto spíše soukromých setkání přátel her Václava Havla na mé chalupě na Hrádečku.
Zahradní slavnosti hrádečkovské (III)
16/2016 Radek Bár, Vojta Efler, Tomáš Zámečník Jsme Vojta, Tomáš a Radek. A máme divadlo. Jmenuje se Studio mladých a nesmírně nás baví. A rok co rok jezdíme na Hrádeček. Za Andrejem Krobem. Protože Andrej je náš kamarád a máme ho rádi. A Andrej má rád nás. Nebo to alespoň celkem...
