Kategorie článků: Festivaly
Zpravodajství z festivalů a o festivalech.
(Ne)jen pro teenagery (No. 5)
Závěrečný den osmého ročníku Festivalu 13+ patřil divadelní adaptaci jednoho z nejdůležitějších poválečných románů dvacátého století. Pěnu dní Borise Viana dramatizovalo a režírovalo duo SKUTR, tedy Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka.
(Ne)jen pro teenagery (No. 4)
Sobotní večerní festivalový program nabídl derniéru scénického koncertu z písní Jiřího Bulise v podání studentů čtvrtého ročníku ateliéru muzikálového herectví JAMU Hodinku na Štědrý den.
(Ne)jen pro teenagery (No. 3)
Třetí festivalový den nabídl představení Můj BF olomouckého Divadla na cucky. Inscenace tematizuje otázku, zda může mezi mladým mužem a ženou vzniknout opravdové přátelství. Podle reakcí publika bylo ale jasné, že téma mezi teenagery rezonuje.
(Ne)jen pro teenagery (No. 2)
Inscenace My děti ze stanice ZOO Činoherního studia Ústí nad Labem nepoučuje, ale vypráví známý příběh s lehkou nadsázkou, srozumitelným divadelním jazykem, postaveným na kontrastu a detailech.
(Ne)jen pro teenagery (No. 1)
Od 11. do 16. ledna 2017 v pražském Divadle v Dlouhé probíhá 8. ročník Festivalu 13+. Prvním představením této divadelní přehlídky nejen pro teenagery byla premiéra inscenace Dating v osmi v režii Adély Laštovkové Stodolové.
Ost-ra-var 2016: Up & Down Jana Grulicha
Za Up pokládám představení Divoké kachny v Komorní scéně Aréna v režii Davida Šiktance, za Down inscenaci Veselých paniček windsorských v režii Petra Gábora a v podání NDM... O Ost-ra-varu více v aktuálních DN 22/2016.
Králové, revolucionáři, nacisté, přistěhovalci, matky i ti druzí
21/2016 Letošní 21. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka se uskutečnil od 19. listopadu do 5. prosince a zaměřil se především na politické a dokumentární divadlo. Nabídl deset inscenací, výstavu fotografií Viktora Kronbauera na piazzetě Národního divadla i diskusi...
Dvakrát Maxim Gorkij Theater
21/2016 Mládí v určitý moment přestane být zábava – protože už nejsi mladý, ale jenom to předstíráš. Hra A pak přišla Mirna, kterou Sibylle Berg navazuje na text Co je venku, do toho mi nic není, je kousavou sondou do života (nespokojených) třicátnic.
A příště Anna Karenina?
21/2016 V Německu je romantikou prosáklý román Effi Briestová lékárníka, básníka a spisovatele Theodora Fontana z roku 1894 obecně známý: sedmnáctiletá dívka z dobré rodiny se provdá za staršího barona, odjede s ním do nudného hnízda na pobřeží Baltu, kde prožije milostný...
Bez citové účasti
21/2016 Schwabova Pornogeografie, myslím, nedosahuje brilance proslulých Presidentek, ale je to tentýž svět. Tentýž drastický jazyk plný vulgarismů, tatáž patologická sexualita, totéž násilí a absence jakýchkoli pozitivních lidských vlastností.
Chladné kameny
21/2016 Dokumentární divadlo, v němž Němci mají silnou pozici (i tradici), mívá svá pro a proti. Někdy třeba, ve jménu autentičnosti, nepůsobí celek divadelně. Což je případ inscenace Kameny zmizelých – Staatstheater.
Lidské oči loutky
21/2016 Přijetí, či odmítnutí inscenace, jako je tato – o „eutanazii“ dementních či nepřevychovatelných dětí –, záleží víc než kdy jindy na tom, co jsme prožili, co vše vytvářelo náš zážitek světa. Nejen kvůli tématu, ale především kvůli způsobu vyprávění.
Byl u toho…
21/2016 Velké zaujetí, umanutost a „osobní ručení“ jsou v případě dokumentárního divadla trumfy, jež snad ani nelze přecenit. Beze zbytku to platí pro inscenaci Hans Schleif, kterou ve zkušebně Vinohradského divadla předvedl německý herec Matthias Neukirch ve službách curyšského...
Auftrag, nebo pověření? (PROTI)
21/2016 „Auftrag“ je česky „příkaz“ (slovníky připouští i význam „objednávka“), nikoli „pověření“. Nepotřebuji být bůhvíjaký lingvista, abych poznal, že „pověření“ a „příkaz“ není totéž. Kdyby autor chtěl napsat hru o „pověření“, jak české diváky...
Rapující Heiner Müller v playbacku (PRO)
21/2016 Urputnost, se kterou se hannoverská inscenace snaží zhmotnit na scéně všechnu tu snovou kolážovitost hry Pověření Heinera Müllera, je místy dost vyčerpávající. Je to brutální divadlo spekulující s několika prostředky či rovinami scénické konkretizace – jako by se...
Napravovatel a zajatec světa
21/2016 Představení Shakespearova Hamleta v režii Thomase Ostermeiera a v podání berlínské Schaubühne am Lehniner Platz začíná pohřbem. Škrt výstupů připravujících zjevení Ducha kompenzoval režisér připsaným obrazem, který beze slov předznamenává celek díla.
(Politické) výpovědi německého divadla (No. 10)
Ende gut, alles gut. Slavnostní závěr 21. ročníku PDFNJ se na Nové scéně ND jiskřil vtipem a ironií. Tečku za festivalem udělala činoherně-hudební komedie Effi Briest – ovšem s jiným textem a také jinou melodií.
