Kategorie článků: Festivaly
Zpravodajství z festivalů a o festivalech.
Témata k zamyšlení /Cannes 2024/ (No. 5)
Cannes Premières a ženy českého filmu.... Závěrečný díl reportáží z letošního 77. ročníku MFF v Cannes.
Nechte cirkus znít! (No. 1)
Letní Letná je v českém (nejen) divadelním prostředí pojem sám o sobě... Reportáží z úvodní open air show Arrêt d'urgence francouzských Akoreacro zahajujeme denní zpravodajství z 21. ročníku Letní Letné.
Témata k zamyšlení /Cannes 2024/ (No. 4)
Festival navštívili se svými novými filmy íránský režisér Mohammad Rasoulof a v emigraci žijící Rus Kirill Serebrennikov. Očekávání vzbudil i snímek The Apprentice íránsko-dánského režiséra Aliho Abbasiho... aneb Politický film v Cannes.
Témata k zamyšlení /Cannes 2024/ (No. 3)
Indie není jen Bollywood a Francie není jen romantika... O Velkou cenou festivalu v Cannes oceněném snímku All We Imagine as Light indické režisérky Payal Kapadii a programové sekci Un certain regard aneb Nový pohled na exil a imigraci.
Boomerova zpráva o generacích X.Y.Z. (No. 2)
O festivalu KUKOKLI podruhé aneb Boomerova další zpráva o letních radovánkách generací X., Y., Z.
Témata k zamyšlení /Cannes 2024/ (No. 2)
Dva rozdílné pohledy na ženu... O snímcích Parthénope Itala Paola Sorrentina a Emilia Perez francouzského režiséra Jacquese Audiarda.
Z deníku půlstoleté dámy, epilog!
Můj milý deníku, ach velká lásko moje, závěr již stojí ve dveřích chrámu, a já se cítím tak nepřipravena. Ještě mne totiž nepřebolela násilná amputace o skoro třetinu mých dnů, jež byla provedena v otřesných covidových letech, a návrat ke starým pořádkům je, zdá...
Témata k zamyšlení /Cannes 2024/ (No. 1)
Původní reportáž ze 77. ročníku Mezinárodního filmového festivalu ve francouzském Cannes. Díl první: Zlatá palma pro Eskortní službu.
Z deníku půlstoleté dámy, díl šestý!
Můj milý deníku, ach posmutnělé oko moje. Dneškem již v podstatě dospíváme ke trudnému závěru. Uteklo to rychle jak hraboši z bleskem zapáleného doupěte. Zbývá jen jeden den, a malý čtvrteční doplněk k tomu. Všechny dárky jsou rozbaleny, dort dojeden a poslední chlebíčky...
Hronovské momentky (No. 4)
Ukázky ze seminářů a závěrečný ohňostroj, to je každoroční zakončení festivalu Jiráskův Hronov. I letos se objevilo pár zajímavých dramaturgických novinek, svěžích hereckých výkonů, ale i titulů, o kterých se kdysi říkalo: Kdo to sem poslal?
Hronovské momentky (No. 3)
Festival by nebyl úplný bez nějakého, alespoň menšího skandálku. Ten hronovský se dostavil ve středu, pro mě trochu překvapivě v souvislosti s hudebně laděnou revue Miroslava Hanuše Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.
Hronovské momentky (No. 2)
Výrazným zážitkem letošního festivalu bylo hostování jediného zahraničního souboru v oficiálním programu –souboru dNO ze slovenského Námestova s inscenací NO LAND.
Z deníku půlstoleté dámy, díl pátý!
Můj milý deníku, brzlíku i slezino má, tak jsme až po kolena v poslední třetině, a já počínám pociťovat smutek z blížícího se konce nejen oslavy mých padesátin, ale i prázdnin. Vždyť ve výlohách papírnictví se již pomalu, leč jistě začínají objevovat školní...
Z deníku půlstoleté dámy, díl čtvrtý!
Můj milý deníku, obratle můj i skálo pevná, jíž držím se jak klíště kvalitně živeného bígla. Letí to jak kormorán poháněný amfetaminy a naše padesáté radovánky jsou již v půli. Není tedy divu, že decentně jsem zvolnila, město naše milené se po víkendových...
REPORTÁŽ: Cirkusový Montréal (No. 10)
Světoznámý a svou popularitou neoddiskutovatelně jedinečný Cirque du Soleil letos oslavil čtyřicet let své existence. Z komentované prohlídky Cirque du Soleil v TOHU a představení Kurios: Kabinet Kuriozit během festivalu Montréal Complètement Cirque.
Hronovské momentky (No. 1)
Rok se s rokem sešel a je tu 94. ročník Jiráskova Hronova. Sedmitisícové městečko s nedostatkem ubytovacích kapacit se náhle zdá nafukovací, protože se sem nakonec ty stovky seminaristů i dalších návštěvníků nějak vejdou.
Z deníku půlstoleté dámy, díl třetí!
Můj milý deníku a játra moje. To byl zas mejdan a po něm kocovina. Ono totiž sfouknout hned padesát voskovic je dosti ultimátní výkon. Po koncertě Tata Bojs logicky následoval bujarý večírek a místní suché rosé mi totálně učarovalo. I proto se má neděle nesla v rytmu...
