Divadelní noviny > Názory – Glosy
GLOSA: Lasica se Satinským by dnes neměli šanci
Na počátku nové sezóny vydává Radošinské naivné divadlo Revue RND, která bilancuje tu předchozí, jež byla už šedesátá druhá. Takřka neuvěřitelné číslo – RND je vedle Semaforu jedinou scénou z bývalých divadel malých forem, která nejenže našla svou dobu, ale přežila ji do dnešních dnů.
Radošinské naivné divadlo koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let často hostovalo v Praze, dneska zavítá spíš do regionů. Česko-slovenská sounáležitost byla a je pro RDN zásadní, například v roce 1984 uvedlo v autorské a herecké spolupráci se spřízněným Semaforem federální insitní muzikál Nevěsta prodaná Kubovi, který dosáhl 103 repríz – v Česku byl zakázán, museli jsme na něj zajet do Bratislavy.
Revue neboli ročenka nabízí 60 stránek textů a fotografií, mapujících blízkou i vzdálenou historii divadla, které od založení v roce 1963 nastudovalo 72 autorských inscenací. Jeho demiurgem, hercem a výlučným autorem je zakladatel Stanislav Štepka, který je v letošní ročence přítomen dvěma obsáhlými rozhovory. V tom prvním se zamýšlí nad smyslem a funkcí humoru v životě a mimo jiné skepticky říká: „Po roce 1989 jsme si… mysleli, že u nás totalita skončila, přijde i vytoužená demokracie, ale hlavně – konečně se všecko může… Jenže kromě svobody, kvalitních knih, filmů a výstav se… přivalila i hrubá komerce, mediální kýč a brak, který by za komunistů neprošel ani vrátnicí televize… A chatrný vkus masy se začal přizpůsobovat i nové zábavě, masa se chtěla nezávazně bavit… Kdyby dnes přišli Lasica se Satinským, už by neměli šanci.“
Není to náhodou v Česku totéž?
Komentáře k článku: GLOSA: Lasica se Satinským by dnes neměli šanci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Honzo,
nerad bych se terminologicky přel, ale tvrdit, že „RND je vedle Semaforu jedinou scénou z bývalých divadel malých forem, která nejenže našla svou dobu, ale přežila ji do dnešních dnů“, je pro ostatní divadla malých forem (scén) přinejmenším přehlíživé. Naopak mi přijde, že do dnešních dnů přežilo překvapivé množství divadel malých forem z dob předlistopadových, byť každá v jiných podobách a někdy posunutých poetikách: Ypsilonka, Husa na provázku, HaDivadlo, Divadlo Sklep, Divadlo Járy Cimrmana… A možná by se k nim dala připočíst i Divadlo Na zábradlí, Činoherní klub, Činoherní studio Ústí, anebo A-Studio Rubín, byť ta se estetikou i personálním obsazením v mnohém (narozdíl od Semaforu, RND či Cimrmanů) proměnila. Nicméně svou dobu našla či nachází myslím víc než Semafor a RND.
A přehnané mi přijde tvrdit i to, že „kdyby dnes /u nás/ přišli Lasica se Satinským, už by neměli šanci“. Co třeba Jarda Dušek a jeho obliba? Anebo Vosto5 (Jiří Havelka a spol.)? Či trochu okrajovější Petr Marek s Láhor Soundsystemem anebo Rádiem Ivo? Anebo – kabaretním formám divadel malých forem asi nejbližší – Cabaret Calembour Milana Šotka, Igora Orozoviče a Jiřího Suchého z Tábora? A objevují se další (My kluci, co spolu chodíme, Maso Krůtí, Janek & Natálka & kol…). To jsou Semafory a RND dneška… Populárnií jsou obrovsky. A udržují si vysokou intelektuální, názorovu i uměleckou kvalitu.
13.10.2025 (16.47), , Trvalý odkaz komentáře,