Divadelní Flora z jezuitských katakomb (No. 2)
Podstatou dnešního zcela zamračeného dne na Divadelní Floře byla pocta národním géniům. Zamilovaný zástupce si sice místo pohádek pro děti a dokonce i podvečerního tanečního představení Beyond řešil osobní záležitosti s krásnýma modrýma očima (toho dne ovšem ve festivalové růžové), posilněn sklizněmi emocí ale dorazil do Moravského divadla na Korespondenci V+W studiové scény Národního divadla Brno Reduta.
V režii Jana Mikuláška a podání herců Vašáka a Vyorálka jde o srdceryvný, vlastně milostný duet dvou mužů, jejichž celoživotní přátelství a vzájemný obdiv nedokázala přetnout nepřízeň osudu, totalitní režimy ani mnoho set kilometrů oceánu. Pozoruhodná vizuální stylizace, užívající bílé barvy světel, řada neotřelých nápadů, jakož i krása herečky Gabriely Mikulkové, tentokrát pohybující se ve šklebovitých polohách nesympatických nebo aspoň nešťastných žen (kterak by taky měly ženy ve výlučném mužském příběhu přístup k sympatiím), především manželky Jana Wericha Zdeny, jakož i výtečná hudba Arvo Pärta, vytvářely tísnivý, ale svým způsobem osvobozující silný zážitek.
Napínavou situaci vytvořila v úplném závěru digitální světelná technika. Závěrečné titulky oznamující Werichovu smrt a citující poslední Werichovy a Voskovcovy dopisy se zasekly. Herci promptně zareagovali a dopisy přečetli sami z přiložených papírů. Protože šlo o Korespondenci, nepůsobilo to ani rušivě a ledaskdo si mohl myslet, že to tak i mělo být.
Šapitó
Noční žertovný Kabaret Hašek Miloše Orsona Štědroně v režii Jana Friče a v produkci pražského A Studia Rubín nabídl úchvatné komediální kreace Jiřího Pantera a řadu krásných písní a odrhovaček v podání dynamické, obsazením jazzové kapely v čele se samotným M. O. Štědroněm za klávesami. A vedle toho i recepty na křeččí vývar a paštiku. Podobně jako Korespondence, byla tato inscenace poctou titulní dvojici: poctou Jaroslavovi (Haškovi) i kabaretu (Hašek), byť asi provedenou jinak, než by si mnohý představoval.
Ze zákulisí
Reportéři Festivalové revue (což je festivalový deník) v terénu zjistili budoucí angažmá Václava Vašáka, s kým chodí Dominika Šindelková i důvod, proč začal Jan Frič režírovat. Prý mi ale nic neprozradí. Tak si to zítra přečtu a třeba vám to pak napíšu.
A toho, kdo chodí na doporučení kolegy Varyše na topinky do České jídelny (kterého to loni naučil dramaturg Žůrek), varuju: smaženou nivu raději vynechejte.
Komentáře k článku: Divadelní Flora z jezuitských katakomb (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Adéla Kajn
ten herec se jmenuje Jiri Panzner.
16.05.2011 (18.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Díky za upozornění,
chyba nastala automatickými opravami při převodu původního textu na tyto stránky – z Panznera udělal počítač Pantera. Někdy to je horší… Samozřejmě se všem včetně autora omlouvám.
16.05.2011 (22.30), , Trvalý odkaz komentáře,