Články autora: Vladimír Just
Miny čekající na výbuch
8/2020 Jestliže se nám už několik desetiletí dostává jakž takž přijatelného vysvětlení morbidností a hrůz let čtyřicátých a padesátých, nedá se totéž říci o letech sedmdesátých.
Past na Johanku
6/2020 Není hned tak proměnlivé herečky na scéně, třebaže nijak podstatně se nepřetváří maskou. Zato jí její postava určí a ustanoví nějaký zvláštní doličný detail, obleče se do ní jako Svatá Johana do selských střevíčků.
Husité postaru, jen s novým nátěrem
4/2020 Den vítězství spojených českých stran nad vojskem táborů a sirotků je šťastným dnem našich dějin… Skutečnost, že Čechové sami, bez cizí pomoci, přemohli u Lipan vojenské formace, před nimiž vybraní válečníci evropští opětovně ve strachu utíkali, budila největší...
Štěstí a pád krále Otakara
22/2019 Počínaje touto kronikou zní v Českých zemích v zásadě jednotný chorál národního narativu, opěvujícího Přemysla Otakara II. jako postavu heroickou a pozitivní
Těžce se smrtí se prát
17/2019 Zaznamenejme nejprve způsob, jak důstojně, nehystericky a „vyváženě“ se veřejnoprávní ČT na všech svých kanálech vyrovnala s oběma úmrtími významných uměleckých osobností, jaké se rodí jen párkrát za sto let, a také s humbukem, který se strhl kolem „státního“...
Stará dáma opět navštívila Vinohrady
16/2019 Ta hra má v Čechách trochu smůlu. Nejprve Návštěvu staré dámy koncem padesátých let odmítlo Národní divadlo. Pak kvůli ní dostalo od české kritiky přes prsty Werichovo a Horníčkovo ABC za to, že si k nám vůbec dovolilo uvést švýcarského dramatika právě touto...
Hradecké imprese i exprese
14/2019 Hradecký festival Divadlo evropských regionů (21.–28. června 2019) pro mě zůstává i po pětadvaceti letech dobrou tečkou za sezonou. Však jím také Klicperovo divadlo, Drak i hradečtí diváci sezonu fakticky končí a k rozlučce jako by si každoročně zvali hosty ze zbytku...
Blýskání na časy?
12/2019 Stalo se už stereotypem těchto úvah, že chválily původní dokumenty a stavěly je do trvalého protikladu k neutěšené úrovni hrané tvorby. Nechci to zakřiknout, ale zatím se zdá, že letos tento tradiční model už přestává platit.
K Hilarovi a Baldové
8/2019 Národní divadlo buď programově, nebo z nevědomosti šíří jeden tradovaný mýtus. Zazněl v živém dramaturgickém exposé před představením, opakuje se v tištěném programu – a bohužel je na něm postavena i poslední věta nejnovější hilarovské inscenace na Nové scéně Za...
Faust jako test naší povrchnosti
6/2019 Nepoštěstí se našinci každý rok, že má možnost souběžně porovnat hned dva ambiciózní jevištní pokusy o oba díly Goethova Fausta: od března 2018 se ve Stavovském divadle uvádí inscenace Jana Friče a letos v březnu tentýž opus nasadili v Divadle pod Palmovkou v režii,...
Andělé v ABC – ohromení, obdiv i rozčarování
4/2019 Snad mi svatý Bertolt B., jeden z přiznávaných guruů inscenátorů, odpustí metaforu poněkud kulinární. Zná to však každý: louskáte třeba u vína s potěšením oříšky, kousnete do posledního – a zkřivíte ústa. Je žluklý.
Bilance zvaná Trilobit
2/2019 Každoroční udělování cen Trilobit může být příležitostí zamyslet se nad stavem našich televizí.
Ermlova Bára Hrzánová: Velký tajem
22/2018 Jsou to vůbec memoáry? Nějak mi to slovo na eruptivní živel zvaný Bára Hrzánová ani na autorský koncept, který zvolil její portrétista Richard Erml, nesedí: je příliš akademické a kožené. Máme tedy před sebou – hodně netradiční – monografii? I. Snad. Ovšem monografii z...
Divadlo 1918–2018
21/2018 Malé scény 1958–1968 Vlna, nebo hnutí? Kdybychom nástup malých scén z konce let padesátých hodnotili jen z hlediska objevnosti prostředků, nových stylů či „-ismů“, pak bychom asi vstoupili na slepou kolej.
Plukovník švec jako legenda, mýtus i kýč
19/2018 Je nutné vyjádřit vděk dramaturgii Činohry Národního divadla, že druhdy slavný titul Plukovník Švec vůbec připomněla – hru z naší paměti dokonale vytěsněnou, zčásti přirozeně, z větší části však spolu s autorem záměrně vygumovanou. Je dobré ji po devadesáti letech...
Průšvihy první republiky
19/2018 Pod tímto označením vznikl v ČT2 osmidílný cyklus dokumentů, vymykající se – už jen názvem! – obvyklé národní výšivce, jež v čase stého výročí republiky dosedla na českou mediální krajinu jako duchna.
Divadlo 1918–2018 – Na prahu normalizace
16/2018 To, co se dělo v českém divadle přesně před padesáti lety, ještě nevypadalo nijak zle. Rodící se občanská společnost se po prvním šoku z noci z 20. na 21. srpna 1968 brzo vzpamatuje a jednou z hlavních platforem jejího odporu se stane – nikoli poprvé a naposled – divadlo....
