Články autora: Veronika Holečková
FESTIVAL: Rozmanité podoby nonverbálního divadla na Théseově lodi
Podle nejaktuálnějších dostupných statistik NIPOS z roku 2023 disponuje Česká republika 144 divadelními a tanečními festivaly. Najít proto unikátní koncept, zaplňující nepokrytou skulinu v reprezentaci různorodých divadelních odvětví, se dnes, v přehlcené době, jeví...
Next Wave 2025: Křehkost duší z pasťáku
Už se zvolna stmívá, když se dveře Nové synagogy na Palmovce otevřou dokořán a z ní vyjdou tři vysocí kluci. Chůzí sebevědomou tak, až mě z ní mírně zamrazí, si to namíří mým směrem. Zvolna si vytahují cigarety a jeden z nich do větru pronáší: „Víš, proč bych...
Next Wave 2025: Dokud žije naděje
Dnes jsou tomu 3 roky, 6 měsíců a 28 dnů (k 21. 9. 2025), kdy začala ruská invaze na Ukrajinu. Zítra připočteme další den, stejně jako další jména válečných obětí, které položily život za vlast a svobodu v boji proti diktátorskému putinismu. Nejde však pouze o jména...
RECENZE: Ulice je náš hood (II.)
Letošní ročník festivalu Za dveřmi sice přivezl do našich luhů a hájů bujarou zahraniční úrodu, jak jste se mohli přesvědčit v předchozí části reflexe, avšak neopomněl, že i v našich končinách se skrývá výrazná pouliční stopa. Česká linie 17. ročníku rozhodně...
RECENZE: Ulice je náš hood (I.)
Utéct ruchu velkoměsta zatouží čas od času každý. Výhoda pražské metropole spočívá v tom, že kromě ruchu skrývá i své oázy klidu. Jednou z nich se už sedmnáct let stává mezinárodní festival pouličního divadla Za dveřmi. Jeho sídlem byla již druhým rokem...
FESTIVAL: V Nitře múzy nemlčí (II.)
Mezinárodní festival Divadelná Nitra se už přes třicet let profiluje jako nekonvenční festival, který reflektuje současný stav světa a jeho aktuální problémy. Letošní leitmotiv „práve/o tu a práve/o teraz“ naráží na stále se vyostřující geopolitickou situaci a není...
FESTIVAL: V Nitře múzy nemlčí (I.)
Mezinárodní festival Divadelná Nitra je už přes 30 let své existence považován za jednu z nejvýznamnějších divadelních událostí na Slovensku. Jeho dosavadní ředitelka Darina Kárová směřovala od počátku festival k tomu, aby proaktivně reflektoval společenské a kulturní...
RECENZE: Dítě ve zvířecí říši
A je tu ještě jedno ohlédnutí za festivalem Dítě v Dlouhé. Tentokrát s tolik oblíbenou zvířecí tematikou. Zvířecí hrdinové se objevili v inscenaci Eyjú v podání pražského Studia DAMÚZA i v adaptaci pohádky Boženy Němcové Sedmero krkavců královehradeckého Divadla Drak....
RECENZE Drag Fatale a žiadna iná!
Pokud jste nikdy neslyšeli o PiNKBUS platformě, pak jste nejspíš zaspali jednu z nejunikátnějších divadelních vln. Od roku 2016 představuje tato platforma nejsoučasnější tvorbu queer umělců a propojuje „undergroundovou queer scénu a profesionální etablované umělce“....
FESTIVAL: Střípky z Venuše podruhé
Každý máme své dny, stejně jako Venuše ve Švehlovce, která již desátým rokem uvádí ve svých prostorách festival Venušiny dny. Během letošního ročníku se představilo osm inscenací, které různými perspektivami pohlížejí na problematiku spojenou s něžným pohlavím....
RECENZE: Tygře vstávej, je čas žít!
V určitém věku se téměř každý domnívá, že mu patří svět – hýří, miluje, cestuje a vychutnává tresť života, se vším, co bere i dává. Když pak nastoupí do zaměstnání, založí si rodinu a jeho vnitřní zvíře krotne, utichá, až u mnohých zmizí nadobro. Což není...
REPORTÁŽ: Dítě v Dlouhé, kachničky a čas
Už od dob Jana Amose Komenského se divadlo využívalo jako didaktický prostředek ke vzdělávání a letošní ročník festivalu Dítě v Dlouhé v této tradici pokračuje. Po plzeňské inscenaci Čáslavská – Tokio – 1964 pokračuje edukativním směrem i Jihočeské divadlo, které...
RECENZE: Navzdory jazyku a času
Kdyby se vás někdo zeptal na nejznámější divadelní repliky, pak se vám bez pochyby vedle „Být, či nebýt“ vybaví i „Svůj širák odhazuji v dál!“ gaskoňského fanfaróna známého svou poetickou duší, jehož ostrovtip bere dech i život. Nejde o nikoho jiného...
Nichts ist ok (No. 3)
Franze Kafku téměř všichni znají z učebnicových definic jako pražského Němce píšícího o nefunkčnosti systému a rozpolcenosti člověka v něm.
A k čemu to všechno je? (No. 3)
Projde-li si člověk nějakou traumatizující zkušeností, častou reakcí bývá moment tak zvaného zamrznutí – jedná se o formu přirozené ochrany těla před silným stresem.
A k čemu to všechno je? (No. 2)
Inscenace Medea’s Children propůjčuje hlas téměř výhradně dětským/dospívajícím hercům a herečkám, skrze něž se suverénním způsobem dotýká tématu rodinných traumat, vraždy a sebevraždy.
A k čemu to všechno je? (No. 1)
Křižovatka představuje prostor, kde se střetávají protichůdné pohledy a konfrontuje se vzájemný nesoulad názorů či vztahů – tak jako se tomu děje každý rok v rámci festivalu Pražské křižovatky.
