Články autora: Jan Kolář
Rozjívení Idioti
22/2015 Kabarety jsou stálicí repertoáru Divadla v Dlouhé a jejich kvarteto věnované nejprve Richardu Weinerovi a posléze Vianu-Camimu, Prévertu-Bulisovi a Josefu Kainarovi patří mezi divácky nejúspěšnější tituly této scény.
Velký cirkusový spektákl podle Bulgakova
16/2015 Eskamotáž, artistka, klauniáda, činohra, loutkohra, magie jako na starodávné pouti. Anebo jinak: burleska, groteska, vaudeville, ale i temné drama. To vše nabízí cirkusový spektákl nitranského Teatra Tatro podle Bulgakovova mefistelovského románu Mistr a Markétka.
Mizina jako náhradní program
14/2015 Od počátku své padesátileté existence Semafor vždy, když byl v úzkých, dokázal nepříznivou situaci zvrátit ve svůj prospěch. I jedinečný Jonáš a tingl tangl, který objevil „buster-keatonovskou“ komiku do té chvíle neherce Jiřího Šlitra, vznikl z nouze: po odchodu hvězd...
Viktor a ti druzí za sklem
13/2015 Básník, dramatik, surrealista, spoluzakladatel Divadla Alfreda Jarryho, vedle Antonina Artauda ikona francouzské divadelní avantgardy: Roger Vitrac. Právě v Divadle Alfreda Jarryho měla v roce 1928 premiéru jeho hra Viktor aneb Dítka u moci a byla to – jak se dozvídáme z pramenů –...
Šílená zpráva o šíleném světě
10/2015 O současném maďarském divadle víme málo, o soudobé maďarské hře ještě míň. Od Egressyho Portugálií, které prošly několika českými scénami, uběhla řada let a s maďarským divadelním děním tak mají letmou zkušenost jen návštěvníci mezinárodního plzeňského...
O kritikovi, jenž miloval absurdno
17/2014 Poprvé jsem jméno Zdeněk Hořínek zaznamenal v měsíčníku Divadlo v červnu 1969: psal o Ypsilonce, která se zrovna stávala mou divadelní hvězdou, a vedl dialog s Ivanem Vyskočilem, jehož jsem adoroval neméně. Až později, kdy už jsem byl divadlem „an sich“ zaujat nadobro,...
Velký rozhovor s Petrem Skoumalem
13/2014 Vždycky mě bavilo začínat znova a být pořád v nejistotě
Rozloučení
13/2014 Vážení čtenáři, milí přátelé, po dvaadvaceti letech odcházím z vlastní vůle z Divadelních novin.
Důchodce Miro, důchodce Emil a doba
12/2014 O tíži stáří, zmarněných iluzích a nesplněných snech, ale především o tíze doby a touze ji za každou cenu přežít je nové představení bratislavského Štúdia L+S. Další (a patrně poslední) pokus Milana Lasici o autorské divadlo v duchu dávné tradice a poetiky legendární...
Udělat totéž není totéž
11/2014 Detektivkou s prvky filmu noir má být dle svých tvůrců inscenace Šílenství v Divadle Na zábradlí. A skutečně: detektiv (Leoš Noha) má typický plášť, klobouk i „poker face“ tuhého chlapíka, nechybí ani prostředí hotelu třetí kategorie, bizarní figury (Ivan Lupták jako...
O kavalíru páně s puncem kolaboranta
10/2014 Osobnost Miloše Hlávky byla po roce 1945 vymazána z české divadelní kultury tak rezolutně, že zůstávala jen v paměti jejích generačních souputníků. Za zmínku nestála ani „liberálnímu“ Slovníku českých spisovatelů z roku 1964, v úctyhodných Dějinách českého divadla...
Bondy, Žižek, Pussy Riot a ti druzí
6/2014 Zbyněk Fišer alias Egon Bondy. Muž janusovské tváře, nepřehlédnutelná postava českého undergroundu druhé půlky XX. století, filosof, básník, opozičník a ideolog, pro něhož reálný komunismus byl málo komunistický. Podobně rozporná, jako byla jeho osobnost, je i Bondyho...
Petra Tenorová: Andělé jsou mezi námi
5/2014 Petra Tenorová. Herečka z Východočeského divadla v Pardubicích. Kdo ji neviděl v „jejích“ pardubických inscenacích, si možná vzpomene na loňské Vánoce, na televizní pohádku vysílanou Českou televizí na Štěpána, Sněžný drak, v níž hrála neohroženou, statečnou...
Osvobozený Semafor
5/2014 K Osvobozenému divadlu se Suchý se Šlitrem hlásili od počátků své divadelní tvorby. Bylo pro ně celoživotní láskou a velkým vzorem, což veřejně stvrzovala i dedikace autorů v programu k nejslavnější semaforské inscenaci 60. let, kabaretu Jonáš a tingl tangl: Jiřímu...
Grand Festival smíchu 2014: zábava, ale nejen to
4/2014 Východočeské divadlo Pardubice: Grand Festival smíchu. 27. ledna – 2. února 2014
Trochu jiná vzpomínka
3/2014 V nekrolozích Milana Schulze bylo vzpomenuto jeho působení v Semaforu jako dramaturga (ve skutečnosti spíš tiskového referenta), byla připomenuta i jeho pozice televizního kritika v Literárních novinách a posléze v Literárních listech a především jeho role komentátora ve Svobodné...
