Články autora: Jan Kolář
To dobré z Tyla, to aktuální od nás
Patrně každá divadelní kultura obsahuje dramatické texty, které lze sotva označit jako „velké drama“, a přitom se na národní jeviště vracejí znova a znova. U nás je takovou hrou první český singšpíl – Tylova Fidlovačka – a důvod jeho občasných návratů je zřejmý....
Nituška v rytmu jazzu
Život si libuje v paradoxech. Když byl Jiří Suchý mlád, neměl operetu rád a Semafor založil i jako určitou opozici vůči tomuto žánru. Ve zralém věku se ale vrací právě k ní a jako poslední premiéru uvádí ve svém divadle osvědčenou Mam’zelle Nitouche. Je však pojata...
DN 16
Možná to vyzní sebevědomě, ale je to tak: Divadelní noviny jako jediné periodikum v zemi už řadu let publikují nejobsáhlejší, a pokud jde o hlavní program úplnou, reflexi našeho nejvýznamnějšího divadelního festivalu. V tomto (šestnáctém) čísle plzeňskému DIVADLU...
Festival Divadlo Plzeň – Cestami i necestami
Festival Divadlo Plzeň 2010 (úvod).
Benefice aneb Zachraňte svého Afričana
Nesdělím nic nového, když napíši, že přenos inscenace z domovského prostředí na jiné jeviště může mít někdy důsledky málem smrtící. Právě to patrně postihlo Benefici z pražské Fidlovačky, jíž festival zahajoval. Kdo četl fragmenty recenzí v hutné festivalové...
Prase aneb Václav Havel’s hunt for a pig
Úsměvná „dramatická“ hříčka, kterou dramatik uvrhl do zapomnění a jíž Vladimír Morávek v Huse na provázku zpřítomnil svým opulentním režijním rukopisem, působila ve finále „vážnými tématy“ zatěžkaného festivalu osvěživě. Její režisér ji označuje jako...
Ich dien (Sloužím)
Psát vzpomínku na člověka, který odešel na věčnost, je z mnoha důvodů vždycky ošidné. Třeba jen proto, že nikdy nebude úplná. Ještě složitější je to ve čtrnáctideníku, protože deníky vás pochopitelně předběhnou, a jestliže ten čtrnáctideník poprvé znovu vychází...
DN 14
Políček od nové politické garnitury, který nám uštědřila jmenováním hokejového činovníka do funkce ministra kultury, česká kulturní veřejnost asi hned tak nezkousne. Jenže úvodní rozhodnutí Jiřího Bessera podpořit tzv. živou kulturu a posvítit si na zbytnělé instituce...
Zdeněk Sklenář byl malíř…
Zdeněk Sklenář: Vzpomínání. Vydání první. Vydala Galerie Zdeněk Sklenář 2010.
DN 13
Proti profláklému sloganu když nejde o život, jde o hovno, který je v našem komentáři Česká divadlo jako svorník národní hrdost, myslím, že neprávem, přisuzován Janu Werichovi, staví Petr Kofroň maximu Rudolfa Medka: Jde víc než o život. Jde o duši. A o naši čest....
Ceny budou!
A tu se jako deus ex machina ozval Čestmír Kopecký, jeden z mála našich producentů, jímž pořád ještě jde o smysl, a ne pouze o kšeft. Neskutečně „rozlítaný muž“ (dovolat se mu, to tedy dá práci), který však dokáže zařídit i nemožné. Jako šéf Ostravy, možného...
Kronika, z níž se dozvíme jen málo
Divadlo Járy Cimrmana – Zvuková kronika. Radioservis 2010.
Máraiovi lidé na kře
Městská divadla pražská, Divadlo Rokoko – Sándor Márai: Dobrodružství. Překlad Kateřina Pošová. Režie Radovan Lipus, scéna Petr Matásek. Česká premiéra 24. dubna 2010.
DN 11
Yoshi Oida se v naší pravidelné rubrice Jak já to vidím vyznává, že vždy chodí jen na inscenace, které mají dobré kritiky. A pak, že divadelní tvůrce kritika nezajímá! Aktuální vydání Divadelních novin by tedy pro japonského Pařížana mohlo být dobrým vodítkem....
DN 10
Selfmademan Jan Dítě se vrátil do Husy na provázku. O putování pitoreskního hrdiny Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále českým kulturním milieu v uplynulých čtyřiceti letech píše Jan Kerbr právě v souvislosti s jeho návratem na scénu malého brněnského...
Jindra Janoušková: Sedávej panenko v koutě, buď jista, že nenajdou tě
Jako typ, říkají režiséři, působím kladně. A přitom zlejch lidí jsou kolem nás mraky. Měla bych z čeho čerpat.
