Adéla povečeřela v Plzni
Na českých scénách se polehoučku objevuje produkční princip, který v osmdesátých letech minulého století spoludefinoval takzvaný „muzikál superlativů“: zjednodušeně řečeno, muzikály se v různých divadlech uváděly prakticky v identické režijní a vizuální koncepci. Jedním z takových případů je i projekt tvůrčího tandemu Ondřej Brousek a Radek Balaš Adéla ještě nevečeřela. Po světové premiéře ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a brzkém uvedení v pražském Divadle Broadway (obé 2008, pražská verze měla mírně odlišnou scénu Šimona Cabana a přidané filmové projekce) ji režisér Radek Balaš prakticky ve stejné podobě nyní uvedl v Plzni.
Muzikálová adaptace kultovního filmu Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského už tedy žije vlastním životem, možná ji diváci s filmem ani moc nesrovnávají, ačkoli žádná podstatná „hláška“ nebo gag v muzikálové verzi nechybí. Ani herci zpravidla přímo nekopírují filmové vzory. Tématem masožravé rostliny je Adéla spřízněná s proslulým muzikálem Little Shop of Horrors (Malý krámek hrůz), který v současnosti v Městském divadle v Brně uvádějí pod názvem Kvítek z horrroru – je zřejmé, že tvůrci Adély se jím inspirovali přinejmenším v milostném vztahu zloducha Kratzmara k rostlině, ale také asi některými crazy scénami.
Plzeňské uvedení potěšilo návratem k čistě hereckému, od techniky oproštěnému prvnímu provedení v Uherském Hradišti. A ještě víc tím, že poprvé muzikál zazněl s živým orchestrem, který si Brouskovy bohaté melodické a citační hrátky v rytmu swingu, sahající od bondovských fanfár až k momentům evokujícím Sondheimova Sweeneyho Todda, zasloužily. V programu zmiňovaná dodatečná orchestrace však pro ucho moc znatelná není.
Titulní botanické hrdince dávají život dva loutkovodiči a především energický zlomyslný vokál Leony Černé. Loňský absolvent muzikálového herectví na JAMU Jozef Hruškoci je dosud nejmladším představitelem detektiva Nicka Cartera, což se zúročilo zejména v nesmělých námluvách s neuvěřitelně naivní Květuškou Soni Borkové, přirozeně na sebe „slyší“, on dává postavě také světáckou eleganci i smysl pro vtip. Bronislav Kotiš v první polovině večera nedotáhl bodrý charakter komisaře Ledviny, a po přestávce, jako by chtěl deficit dohnat, se prosazuje až příliš, v čemž ho podporuje odezva plzeňského publika. Jiří Langmajer si podobu zloducha Ruperta von Kratzmara přinesl z pražského uvedení, za které získal nominaci na Cenu Thálie, ale ještě vypiloval některé detaily role postavené na nápadité modulaci hlasu a pohybových kreacích. Jen občas se Langmajer na divácké vlně sveze až k pitvoření. U crazy komedií tohoto typu je nesmírně důležité načasování situací a vzájemná herecká kooperace, inscenace zraje až v reprízách, v nichž zřejmě budou „košatět“ různé vtípky, které si už na premiéru ansámbl připravil. Nepovažuji však za dobré vypínat porty při činoherních pasážích, zejména pokud jsou umístěny v hudebním čísle.
Ačkoli je z Plzně do Prahy necelých sto kilometrů, z bouřlivých reakcí publika bylo zřejmé, že Adéla je v Plzni objevenou novinkou. Divadlo J. K. Tyla získalo atraktivní inscenaci pro celou rodinu.
Divadlo J. K. Tyla Plzeň – Ondřej Brousek, Radek Balaš, Jiří Brdečka, Oldřich Lipský: Adéla ještě nevečeřela. Režie a choreografie Radek Balaš, dirigent Jiří Petrdlík, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Roman Šolc. Premiéra v Komorním divadle 12. května 2012.
Komentáře k článku: Adéla povečeřela v Plzni
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Ondřej Drobil
Dobrý den,
děkuji vám za vaší recenzi, je velmi povedená. Vtípky opravdu začínají dozrávat až na dalších reprízách. Např. výkřiky o stavu zápasu fotbalu při výstupu prodavaček novin na nádraží. Doufám, že zavítáte do plzeňského divadla častěji.
05.08.2013 (21.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Dobrý den,
děkuji za ohlas. Plzeňský muzikál jsem trochu zanedbával, vím, pokusím se to napravit.
06.08.2013 (10.23), , Trvalý odkaz komentáře,