Zemřel Pavel Palouš

FOTO archiv HD Jihlava

Pavel Palouš

22. 5. 1943 Praha – 17. 10. 2016 Ferdinandov (okr. Liberec)

Režisér, v 70. a 80. letech kmenový režisér DPB Ostrava, po r. 1989 jeden z prvních porevolučních uměleckých šéfů DFXŠ v Liberci, v letech 2008 – 2014 režisér a umělecký šéf Horáckého divadla v Jihlavě.

Po vystudování katedry dějin a teorie divadla na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) nejprve jako asistent režie a poté jako jeho kmenový režisér (1968 – 1973). Od roku 1975 přichází jeho nejlepší režisérské období – sedmnáct let práce v ostravském Divadle Petra Bezruče. Vytvořil zde – společně s Josefem Janíkem – výraznou éru průbojných, odbojných inscenací. Jeho jevištní poetika byla jedinečná a neopakovatelná. Jeho výraznost a umělecká neústupnost byly na překážku kariéře a ohlasu, jaký by si býval zasloužil, napsal o něm dramaturg Martin Urban. Ale taková byla doba onoho totalitního“ reálné socialismu“. Nesnášela tvrdohlavé.

V roce 1990 se stal jedním z prvních porevolučních šéfů činohry DFXŠ a po té zde působil jako kmenový režisér až do roku 2007. Vytvořil zde řadu inscenací v Šaldově divadle i v Malém divadle, které výrazně ovlivnily jeho tvář v devadesátých letech a na počátku nového století.

Jeho inscenace například Equa, Hlavy 22, Bratrů Karamazových, Hrdiny západu, Ostře sledovaných vlaků na straně jedné a inscenace komedií Woodyho Allena na straně druhé si získaly liberecké diváky svou nápaditostí, smyslem pro tajemnost lidské existence a také smyslem pro humor. Pavel měl cit pro herce a dokázal odhalovat mladé talenty. To on objevil svého času na konzervatoři pro Liberec, a nejen pro něj, například Matěje Hádka nebo Petra Jeništu. Pavel byl divadelní solitér. Ve svých nejlepších inscenacích režisérsky nezaměnitelný, mimořádně dramaturgicky nápaditý, s obrovským smyslem pro tajemství divadelního jazyka. Libereckému divadlu dal ze svého života hodně.

Z generálky hry Arthura Lee Kopita Tatínku, ubohý tetínku, maminka tě pověsila do šatníku a mně je tak smutno v Horáckém divadle Jihlava (prem. 12. září 2009). FOTO archiv JAN ČERNO

Od srpna 2008 do února 2014 byl uměleckým šéfem Horáckého divadla Jihlava a současně jeho kmenovým režisérem. V Horáckém divadle ale působil už od roku 2004, kdy zde pohostinsky režíroval inscenaci hry Tramvaj do stanice Touha. Z jeho režií připomeňme inscenace Tisíc dnů s Annou, Dcera vichřice, Tatínku, ubohý tatínku, Čarodějky ze Salemu, Hlava XXII, Plynové lampy, Lucerna, Soudné sestry, Naši furianti, Muž z kraje La Mancha, Hamlet, Maryša či na Malé scéně uváděná Čarodějka, Ubohý vrah, Vzdálené vraždy a Ostře sledované vlaky. Na jihlavská divadelní prkna přivedl v širší míře specifické žánry jako divadelní detektivku či horor, jeho inscenace vynikaly i zajímavou hudební složkou. Za jeho působení došlo k výraznému oživení dění na Malé scéně Horáckého divadla. Jeho poslední jihlavskou režií byla letošní inscenace hry Érica – Emmanuela Schmitta Hotel mezi dvěma světy (premiéra 30. ledna 2016).

FOTO archiv HD Jihlava

Ač rodilý Pražák, byl druhým domovem od mladých let ve Ferdinandově v Jizerských horách. Tam ho také zastihla smrt. Všichni, kdo jsme Pavla Palouše znali, na něj budeme vzpomínat. Nepatří k lidem, na něž se snadno zapomene.

Poslední rozloučení se uskuteční v Hejnicích v bazilice Navštívení Panny Marie ve středu 26. října ve 14.30 hodin.