Založena Nadace Barba Varley

Výzva a text k založení nadace mi přišly od šéfa Odin Teatret, režiséra a divadelního vizionáře Eugenia Barby 26. prosince jako vánoční pozdrav. Oznamuje v nich založení Nadace Barba Varley, která chce pečovat o tradici „nemožného“ divadla. Moc jsem se zaradovala. Je to konkrétní odpověď na koronavirovou situaci, kterou Barba popsal 27. dubna 2020 v revue Institutu Jerzyho Grotowského Performer v odpovědi Gregoriovi Amicuzimu. Jedná se o aktualizaci konceptu třetího divadla, o němž píšu v Divadelní revue č. 3/2020 ve stati Anamnéza. Nejen k debatě o třetím divadle. Požádala jsem jej o souhlas s publikováním této zprávy a Barba souhlasil.

Julia Varley a Eugenio Barba Foto Odin Teatret

Krása, zranitelnost, tvrdošíjnost, odmítnutí

Eugenio Barba a Julia Varley, Holstebro a Řím, 15. října 2020

Nadaci Barba Varley jsme založili s cílem aktivně podporovat hodnoty a vše to, co motivovalo náš život v Odin Teatret.

V divadle existuje tradice nemožného. Potvrzují ji životy Eleonory Duse, Sarah Bernhardt, Isadory Duncan, Konstantina Stanislavského, Ellen Terry, Gordona Craiga, Vsevoloda Mejercholda, Heleny Modrzejewské, Adolpha Appii, Maríi Guerrero, Antonina Artauda i Bertolta Brechta. Tito umělci si uměli představit a někdy i realizovat divadlo, které jejich současníci považovali za nemožné. Dnes je vnímáme jako průkopníky, kteří překročili horizont divadla a naší profesi, jež vznikla jako zábava, dali novou dimenzi.

Naše nadace vyrůstá z této tradice nemožného. Je to tradice jdoucí za První divadlo, které se soustředilo na text, i Druhé divadlo, které se věnovalo experimentům. A znovu se vynořila v různorodé kultuře skupin Třetího divadla a mnoha dalších divadel, která působí na periferiích zeměpisných, sociálních a uměleckých.

Naše nadace se vztahuje k vizím, zájmům a polím působnosti žen a mužů, kteří různým způsobem naroubovali život divadla na skutečný život, od Living Theatre ve Spojených státech ke Grotowskému a Teatru Laboratorium v Evropě, od La Candelaria v Latinské Americe k Red Tent of the Karakumi Theatre v Japonsku. Máme na mysli divadelní skupiny a divadelníky, kteří od sedmdesátých let minulého století fungují jako nezávislé buňky nového systému tvorby a vztahů a ukazují, jak divadlo proměňuje ty, kdo se podílejí na jeho procesech, i ty, kdo těží z jeho výsledků.

Toto eticko-profesní dědictví je zdrojem inspirace a konkrétním příkladem každému, kdo se chce zasazovat o různé přístupy ke vztahu mezi hercem a divákem v čase, který volá po změně. Čím bychom byli bez vědomí toho, co už není? Pomáhá nám vědomí, že existuje nadace, která nemožné projekty ocení.

Proto se naše nadace obrací k zanořené kultuře „bezejmenných“ lidí divadla. Jejím cílem je podporovat činnosti, které uvádějí v život lidé znevýhodnění pohlavím, etnicitou, místem, věkem, způsobem myšlení, i činnosti uvnitř divadla i mimo ně.

Nadace se ztotožňuje s některými transformativními rysy divadla, jako je:

1. jednoduchost akce, která se vyznačuje diverzitou a komplementaritou a zabývá se tím, co je nevysvětlitelné, i komplexitou, která nás obklopuje;

2. pokračování a vytrvalost akce v době, která stále víc tíhne k věcem na jedno použití;

3. utopický rozměr akce, která sdružuje osoby myslící a konající jinak než v duchu doby.

Divadlo může být antropologickou laboratoří, jež zpochybňuje zavedené představy a způsoby konání. Máme za to, že divadlo je politikou, kterou provádějí jiné nástroje: krása, zranitelnost, tvrdošíjnost a odmítnutí. Začali jsme v malých amatérských souborech, Eugenio v Odin Teatret v Oslu a Julia v Teatro del Drago v Miláně. Přes půl století nám naše pohnutky nedovolily vzdát se. Dnes nás vedou k založení této nadace.

Naučte se naši nadaci užívat, vy, kdo chcete zasévat motýly v představivosti svých diváků i těch, kteří se na vás podívat nepřijdou.

Přeložila Anna Pilátová