Divadelní noviny > Názory – Glosy
Vojtěch Morava a Jana Šromská: Do divadel se vrátíme
Vojtěch Morava a Jana Šromská založili nové profesionální kočovné Divadlo Malé Čarodějnice 1. října. On studoval hereckou VOŠ v Praze, speciální pedagogiku na FF UK a kulturní dramaturgii na Slezské univerzitě v Opavě a už při studiích založil soubor Dívadlo. S mnohými profesionálními soubory i projekty spolupracoval jako herec, produkční nebo výtvarník. Po návratu do rodného Tábora hrál v Divadle Dokola. Vyučuje, hraje, zasedá v porotách uměleckých soutěží. Ona vystudovala operní zpěv na Konzervatoři České Budějovice a spolupracovala s Bábkovým divadlem na rázcestí v Banské Bystrici, norským Teater Innlandet, Divadlem Anpu, Divadlem Lampion, Divadlem Dokola. Zpívá, skládá, vyučuje, hraje a zasedá v porotách soutěží pro mládež.
Jana Šromská v Malé Čarodějnici FOTO DAVID PELTÁN
Proč jste založili nové divadlo v době koronavirové pandemie?
Morava: A proč ne? Myslím, že je důležité kolem sebe shromažďovat lidi, kteří to myslí podobně nebo stejně jako já, vy… Kdo věří. Jen tak se necítíte osamocen, zbytečný.
Na jaře se také nemohlo hrát, ale během té doby Jana nazkoušela muzikálovou pohádku Malá Čarodějnice. Dala dohromady tým lidí, který by dle mého neměl zůstat jen u jedné inscenace. A tak jsem řekl: Založme divadlo. Nyní alespoň máme čas na veškeré přípravy a plánování. Člověk si má plnit sny.
Šromská: Když se potkáte s lidmi podobného charakteru a talentu, jako jsou Jan Prokeš, Waldtraut Ritterová, Tereza Svatošová, Monika Kubová, Vojtěch Morava, kteří ve mě věří – a já v ně –, nelze odolat. A tak máme divadlo. Pro mě není nic horšího než se bát a nic nedělat, a když mi osud nabídl tak skvělá setkání, byla bych jelito i kopyto, kdybych zase utekla před svým osudem, bála se splnit si svůj sen a nepřála to i druhým.
Předpokládám, že chcete nabídnout řekněme rodinný repertoár zacílený hlavně na děti, můžete uvést nejbližší plány?
Morava: Na repertoáru máme právě Malou Čarodějnici pro malé i velké. Já jsem do divadla věnoval svoji autorskou inscenaci Půjdem spolu do Betléma, kterou hraji již čtvrtou sezonu. Premiéru ale měla již v roce 2013 na VOŠ herecké v Praze, tenkrát jsem ji napsal pro náš ročník. Od té doby se text v různých úpravách hraje nepřetržitě. Je to především rodinné představení plné koled, tradic, zvyků. Na jaře budu mít premiéru své Indické pohádky a dramatizace několika balad z Erbenovy Kytice. A plány jsou veliké. Chystáme novou vánoční pohádku, rozhlasovou inscenaci. Nechceme být jen ve škatulce jako divadlo pro děti. Máme rádi výzvy, přesahy. Plánujeme rodinný repertoár, který čas od času jistě někam uskočí. Jsme svobodní, můžeme dělat, co chceme.
Šromská: Nemám nic proti rodinnému repertoáru, ale škatulkování nám nehrozí. Já dokončuji zpěvník a do konce ledna budou natočeny písně z loutkového muzikálu Malá Čarodějnice.
Jak si kočování představujete, umělecky a provozně?
Morava: Budeme – nebo jsme – jakási rodinná zájezdovka. Každý z nás má svou další práci. Nejsme tedy závislí pouze na hraní, i když pokud nehrajeme, je to velmi limitující. Náš soubor bude fungovat jako volné sdružení podobně smýšlejících lidí, které ale bude tvořit pevný základ osazenstva. Myslím, že u nás vládne vzácná symbióza a úcta, takže lehce dokážeme spolupracovat i na dálku. Na zkoušení a hraní se sejdeme, jinak pracujeme na dálku. To ale neznamená, že se jinak nevídáme. My se máme rádi. To je důležité zmínit. Je nám spolu dobře. Já kromě hraní zastanu pozici produkční, grafika a PR, ostatní případně hlásí a kamenují, když je něco potřeba. Alespoň mám všechno pod palcem. Vše podstatné u nás funguje na bázi diskuse, kompromisů a společného rozhodnutí.
Z čeho bude vaše divadlo živo? Tedy jak ho chcete financovat?
Morava: Momentálně fungujeme z vlastních kapes, tak to asi zůstane. Tedy se budeme snažit o soběstačnost, abychom z našeho hraní mohli investovat do nové inscenace. Malou Čarodějnici ale velmi výrazně podpořil její režisér Jan Prokeš, bez toho by inscenace nevznikla. Žít budeme z toho, jak budeme žít. Jak budeme hrát. Možná někdy se bude hodit požádat o grant a budu za to vděčný. Ale vzhledem k tomu, že každý z nás má svoji práci ještě jinde, můžeme divadlo dělat nezávisle na tom, zda nám někdo grant či dotaci odsouhlasí nebo ne. Můžeme tak divadlo dělat z lásky a z osobní potřeby. Divadla se zasmluvněnými herci, velká divadla, zřizovaná divadla si to dovolit nemohou.
Co byste chtěl ještě dodat?
Morava: Někteří kolegové z velkých divadel, kde ruší plány již od jara, propadají depresím a skepsi. Ale já věřím, že se do divadel vrátíme. Možná to bude stejně emoční, jako když poprvé stojíte na jevišti a víte, že je to ono. Přeji všem, aby měli sílu tento nelítostný čas překlenout, aby to nepošramotilo jejich duše a intuici. Myslím na vás, vážení a milí kolegové. A plňte si svoje sny. A věřte. Pohádky s dobrým koncem ještě stále existují!
Komentáře k článku: Vojtěch Morava a Jana Šromská: Do divadel se vrátíme
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
