Vladimír Morávek

(1965) Režisér. Absolvent JAMU – činoherní režie (abs. 1989). Po škole nastoupil do Divadla Husa na provázku, kde vedl dětské studio. V letech 1996–2005 byl uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové, poté se stal uměleckým šéfem v brněnském Divadle Husa na provázku, jímž byl do konce roku 2017. Nyní bez stálého angažmá. Bydlí v Bruntále. Jak nám napsal: ve všemožných divadlech vždy znovu fascinován, následně pak zamilován, v touze tam vždy s někým obcovat, hnán svinským krokem – pro tu jeho divnou schopnost ve tři hodiny ráno na střeše divadla trvat si na slově Pravděpodobnost.

Co vás přivedlo k umění/divadlu

V Bruntále byla nuda. Pak tam přijelo divadlo.

Největší umělecký/divadelní zážitek

Hudba Philipa Glasse. Filmy Miloše Formana. Obrazy Oscara Domíngueze. V divadle pak nejspíš inscenace Evy Tálské a Petera Scherhaufera. Petr Lébl tam taky byl. A Pitínský.

Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

S Leošem Janáčkem bych podiskutoval o pokoře, s Karlem Havlíčkem Borovským o kytkách, s Václavem Havlem o moci bezmocných. S Jiřím Bulisem o Lucce Bulisové. S Andrém Bretonem a Paulem Éluardem o Domínguezovi.

Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat

Komenského Labyrint světa a Lusthaus srdce v dramatizaci Ludvíka Kundery. Já kdysi v Laterně magice o této dramatizaci tak dlouho mluvil, až jim tam začalo branné cvičení. Jde v tom textu o nadhled. O lásku. O přijetí pokory.

Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte

To se pozná, když jsem na návštěvě u Věrky. Ona má televizor, pouští si ho před spaním. Mně je to trochu protivné, furt přepínám programy, ani ČT art mě nezastaví. Pokaždé znovu skončím na: vážná hudba. Tedy Brahms, Glass, Dvořák, Mozart. Dneska byl dost dlouho Čajkovskij. Vyhýbám se naopak všemu tomu blbému – občas čumím, kolik mají kanálů.

Historická či současná osobnost / divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

V Mistrovi a Markétce je mi moc blízký ten pán, co přitápí svým dílem. Vzdálená mi nejspíš bude tvorba Hany Zagorové a ani Karel Gott si mě nezískal. Omlouvám se.

Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

Mám v oblibě vše, co zasadím. Zalívám to každodenně. Pak musím do Brna – a uschnou mi sazenice. Ze zvířat oblibuji koně – má je doktor Jurovic na stráni. Byl jsem několikrát u toho, když rodil hříbě. To jeden nestačí čumět – co to musí být za výkon.

Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

Mně se líbilo, jak Peter Scherhaufer řekl, že pro avantgardního tvůrce neexistuje slovo ne. Že to nesmí – vyslovit. Jinak si ale neumím představit, že bych asistoval u prcání žab.

Umělecký/divadelní sen

Být někde Všehoschopný – s lidmi, co je budu milovat.

Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění

Zvěrolékařem.

Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

Vždycky si to přečtu. Někdy je mi smutno, dělám, že ne.

Vážím si té práce. Je mi líto omylů z ní prýštících.