Revoltující Don Carlos v Brně
Tablo fotografií, které vzniklo v brněnských ateliérech Skácel a obsahuje jak portrétní fotografie, tak záběry z jeviště, připomíná inscenaci Schillerovy tragédie Don Carlos z ledna 1941, o které se v encyklopedii Postavy brněnského jeviště dočteme, že vyzněla v dramatikově duchu a režisérově aktualizující koncepci jako silný protest proti útlaku a povzbuzující výzva k zápasu s despocií.
Tablo k inscenaci Don Carlos, Zemské divadlo Brno 1941, Ateliér Skácel Brno Pozůstalost Karla Jerneka, Národní muzeum Praha, sign. H6p-9/2007.
Slova jako tyran, svoboda či vlastenectví se kupodivu objevují už i v dobových ohlasech na inscenaci, i když jsou vztažena spíše ke hře samotné, nikoli k jevištní koncepci. Přičemž v centru pozornosti stojí markýz Posa jako bojovník za politickou a náboženskou svobodu svého národa. Německá fašistická cenzura, která schvalovala hrací plány, také Dona Carlose záhy zařadila na soupis nepovolených her. A tak když plzeňské divadlo žádalo o povolení uvést Schillerovu hru v sezoně 1941/1942, neuspělo. Podle cenzurního vyjádření se totiž sice bezesporu jedná o umělecky vysoce hodnotné dílo, ale problém je právě s Markýzem Posou, holandským povstáním proti Španělsku, připravovanými popravami vzbouřenců, konspirací Carlose a Posy s holandskými rebely – to vše by podle vyjádření cenzora mohlo mít na jevišti nežádoucí vyznění.
K rozhodnutí Dona Carlose zakázat patrně přispěla zkušenost s takovými inscenacemi, jakou byla ta režiséra Karla Jerneka a výtvarníka Zdeňka Rosmanna v Zemském divadle v Brně. Markýze Posu hrál Vítězslav Vejražka, titulní roli Emil Konečný – oba se po válce stali členy pražského Národního divadla. Alžbětu z Valois hrála Libuše Rogozová, která po roce 1948 emigrovala a pracovala téměř čtvrtstoletí ve Washingtonu jako hlasatelka československého vysílání Hlasu Ameriky. A krále Filipa II. jeden z klíčových brněnských herců té doby, Josef Skřivan. Do brněnského Zemského divadla přišel nastálo v roce 1932, mimo jiné se zkušenostmi z Osvobozeného divadla, a hrál i režíroval tu do podzimu roku 1941, kdy byl zatčen. Zazářil už v předchozí inscenaci Karla Jerneka – v titulní roli Shakespearova Richarda III. Rajmund Habřina po válce v Divadelním zápisníku vzpomínal, že po zhlédnutí této inscenace nebylo málo těch, kdo se obávali před číhajícím udavačstvím kožíškovců a jiných pomahačů gestapa o osud Skřivanův. Právem. Josef Skřivan zemřel v roce 1942 v koncentračním táboře v Osvětimi. Stejně jako ředitel Václav Jiřikovský, který angažované divadlo, jakým byl Jernekův Don Carlos či Richard III., v Zemském divadle Brně umožnil.
Komentáře k článku: Revoltující Don Carlos v Brně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
