Psát
… o jelenech nebo o dvou ubožácích, co na něco věčně čekaj…
To už tu bylo, řekla a pak…
Práskla dveřma.
Stejně, a stejně ti to nedalo… vždyť sama přišla.
Jelen se neptá v říjnu: A která vy jste?
Jde dál.
Kdyby tam nestála, nestalo by se to a neptal by se.
Jelen, jsem z toho jelen, že přišla.
Jednou ročně jelen?
Závist, nebo snad prozření?
Někdy v sedmdesátých letech minulýho století se jeleni potulovali tam, kde jsem zrovna byl. V Krušných horách zbídačelých. Mezi pahýly stromů.
A co s tím?
Vlk se ptá?
Jestli zrovna vlk se ptá.
Bejt teď Rus…
Nebo večerníček, poledníček.
Zvoneček.
Komentáře k článku: Psát
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
