Polobožská Komedie
Třináctý ročník krakovské divadelní přehlídky Božská Komedie byl začátkem prosince poprvé nesoutěžní, bez mezinárodní poroty, a samozřejmě online. Letošním mottem byl citlivý (něžný) vypravěč. Festival představuje jakýsi showcase polské divadelní tvorby za poslední rok, tentokrát se ovšem účastnila spíše druhá liga tvůrců. Umělci jako Krystian Lupa, Krzysztof Warlikowski, Jan Klata či Maria Kleczewska totiž v dvakrát přerušené divadelní sezoně nic nového nevytvořili. Útěchu však přinesla alespoň jména jako Michał Borczuch, Michał Zadara či Katarzyna Kalwatová.
Román Běguni Olgy Tokarczukové dramatizovala s režisérem Michałem Zadarou pro Teatr Powszechny herečka Barbara Wysocka (vlevo) FOTO KRZYSZTOF BIELIŃSKI
Přehlídku zahájil stream představení Běguni podle románu laureátky Nobelovy ceny Olgy Tokarczukové, jenž je mnohohlasou výpovědí o současném stavu světa. Dramatizace režiséra Michała Zadary a herečky Barbary Wysocké zachycuje téměř všechny příběhy románu a situuje je do odrápané nádražní čekárny, tvořené imitací realistické nádražní budovy v Kutně. Kolážovitý volný proud osudů jednotlivých hrdinů románu a jejich vztahu k současnému světu zpracoval výborný soubor divadla Teatr Powszechny ve Varšavě. Herci Arkadiusz Brykalski, Barbara Wysocka, Ewa Skibińska a Wiktor Loga-Skarczewski předvedli vynikající plastické výkony a představení povýšili na vrchol přehlídky.
Krakov nabídl představení režiséra Michała Borczucha, laureáta minulých přehlídek Božské Komedie, který ve Starém divadle inscenoval hru Provinční herci – dvojník. Nejde o divadelní zpracování stejnojmenného filmu Agnieszky Holland, jak by titul napovídal, nýbrž o vlastní herecké improvizace předních herců Romana Gancarczyka, Doroty Pomykała, Krzystofa Zawadzkého a dalších na téma herectví a jeho kondice. Ti si zde představují životní role, které by mohli zastávat (například kosmetičku, masérku či opatrovnici), a jejich improvizace jsou fixovány do pevného tvaru. Stejný text nastudoval mimochodem i režisér ve Wrocławi v divadle Teatr Polski v podzemí, a to dokonce v téže scénografii (tvořené imitací obrazu amerického malíře Edwarda Hoppera a prostorem benzinové pumpy), pochopitelně však s jinými herci. Ačkoli vychází z improvizace, dostává se inscenace ke skutečné podstatě herecké profese a nabízí další divadelní zážitek. Škoda jen, že nebylo možné pro srovnání zhlédnout také wrocławskou inscenaci (přestože je stále na repertoáru).
Na téma herectví improvizovala v krakovské inscenaci Provinční herci – dvojník pod vedením Michała Borczucha například Urszula Kiebzak (v popředí) FOTO MAGDA HUECKEL
Následoval Návrat do Remeše ze slavného varšavského divadla Nowy Teatr, kde své pozoruhodné inscenace uvádí Krzysztof Warlikowski. Mladá a talentovaná režisérka Katarzyna Kalwatová inscenovala knihu francouzského sociologa, spisovatele, levicového intelektuála a homosexuála Didiera Eribona. Ten utekl z malého města, vystudoval sociologii a mohl se konečně přiznat ke své homosexualitě. V roli Eribona přitom vystoupil legendární Jacek Poniedziałek, který s autorem sdílí podobný osud. Sám pochází z chudé krakovské čtvrti, je představitelem tzv. lumpenproletariátu a udělal kariéru jako herec a intelektuál právě v Novém divadle ve Varšavě. Inscenace je pojata jako televizní rozhovor, který vede dvojice redaktorů, muž a žena. Oba svou roli parodují, skáčou Eribonovi do řeči, intelektuální hatmatilkou interpretují jeho skoupé projevy a jsou téměř k nesnesení. Nakonec jim ovšem dojdou slova, neboť se překvapivě prosadí Eribon – ukáže se totiž, že vůbec není pravda, že by vyrovnaně přijal svou situaci; je naopak plný rozporů a protikladů a svou pravdu doslova vykřičí do světa. Psychologická pravda v identifikaci životních rolí se tak stane hlavním tématem inscenace.
S napětím jsem očekával stream Nad Němnem divadla z Lublina podle knihy pozitivistky Elizy Orzeszkowé, v režii dvou nerozlučných mladých tvůrců – režiséra Jędrzeje Piaskowského a dramaturga Huberta Sulimy. Děj je vcelku jednoduchý, i když se jej účastní množství postav a není vždy jasné, kdo je kdo. Kdesi nad řekou Němen, na bývalém území východního Polska, žijí dva rody. Šlechtický, prosperující, a zchudlý. Mají mezi sebou dlouholetý spor. Dcera boháčů, citlivá Justyna, zabloudí na území sedláků, seznámí se s jejich synem Janem, zamiluje se do něj a snaží se s rodinou sblížit. Nakonec se s Janem zasnoubí, přičemž odmítne bohatého morfinistu. Rodiny se smíří a koná se jistý happy end. Ačkoli tvůrci proklamují svůj intelektuální přístup, představení je spíše klasické, až konzervativní. Rozdíly mezi oběma světy jsou pojaty prvoplánově: s honosnými kostýmy boháčů kontrastuje stále bosý Jan v chudém světě. S realistickým pojetím kostýmů se však tluče scéna, zejména u sedláků: má totiž charakter scénografie lidových loutkových her a objevuje se v ní překližkový kůň, kráva či stromy. Pochybná je také neustálá vřískající hudba v salonu, jež zahlušuje archaickou polštinu a dává představení charakter až jakéhosi melodramatu. A když klavír utichne, vystřídá jej další osudově patetická hudba. I tak se ale představení dalo vydržet.
S menšími projekty se do přehlídky zapojila také řada mladých, sympatických tvůrců. I bez zvučných jmen tak festival prokázal relativně vysokou divadelní úroveň polského divadla, již se umělcům daří udržovat navzdory snaze oficiálních politických kruhů zasahovat do divadelního dění. Těším se na další ročník v Krakově, snad už naživo.
Komentáře k článku: Polobožská Komedie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
