Městské divadlo Mariánské Lázně

V Mariánských Lázních byla první stálá divadelní budova postavena v místech dnešní centrální kolonády v roce 1820. Město však zažívalo bouřlivý rozvoj, a bylo tedy rozhodnuto vybudovat pro Thálii větší chrám. Novorenesanční divadlo podle návrhu místního architekta Friedricha Zicklera otevřelo své brány 17. srpna 1868.

Původní tvář si však dlouho neuchovalo. Bylo třeba jít s dobou, takže v roce 1904 došlo k rázné secesní přestavbě, jejímž autorem se stal architekt Alfred Walcher z proslulého vídeňského ateliéru Fellner a Helmer.

V letech 1967–1968 bylo zmodernizováno jeviště. Plán opravy vytvořili pracovníci Scénografického ústavu. Divadlo získalo velkorysou točnu, protože se příliš nevyužívala, Celkovou rekonstrukci budovy vedl v roce 1976 architekt Dalibor Štys. Vizuálně se proměnilo zejména foyer, v prostoru pod jevištěm byly vybudovány nové divácké šatny. Rekonstrukce se podle některých kritiků vedla necitlivě k historické hodnotě budovy. Kupříkladu oprava sedadel v hledišti byla provedena jednoduše tak, že se ta původní natřela na bílo.

Za minulého režimu objekt nosil jméno Divadlo N. V. Gogola, i když podle dostupných pramenů neměl ukrajinský literát s Mariánskými Lázněmi nic společného. Zatímco při přejmenování divadla po roce 1989 Gogolovo jméno z venkovního štítu zmizelo, ve foyer z neznámých důvodů zůstal umístěn starý název.

Naposledy do objektu sáhla ruka dělníka v letech 2007–2008, kdy došlo k restaurování historického pláště budovy a zdobných prvků v interiéru. Hlediště s celkovou kapacitou 326 míst získalo nová sedadla a elevaci, divadlo se stalo bezbariérově přístupným. Do budoucna budeme muset řešit nákladní výtah, který byl vyrobený v roce 1962 ve Škodovce v Plzni. Nemáme k němu žádné výkresy, a když se rozbije převodovka, tak je strašně složité to při dnešním nedostatku řemeslníků dát do kupy, říká emeritní technický vedoucí divadla Jiří Pužej.

Divadlo nikdy nemělo stálý profesionální soubor, proslulost i mimo hranice kraje si však již několik desetiletí drží místní ochotníci. Dramaturgie Městského divadla má tři programové sloupy. Lázeňským návštěvníkům nejvíce vyhovují operety, místní obyvatelé vyhledávají činohru, dětští diváci mohou pravidelně navštěvovat pohádková představení.