Divadelní noviny > Názory – Glosy
Jakub Maksymov: Měl jsem potřebu někde zakotvit
Režiséra Jakuba Maksymova jsme se zeptali na ostravské Divadlo loutek.
Vloni jste se stal uměleckým šéfem Divadla Loutek v Ostravě (DLO). Co jste si od toho sliboval a co jste slíbil Divadlu loutek?
Po stabilní pozici v kamenném loutkovém divadle jsem pokukoval už delší dobu. Přestože divadelní režie je ze všeho nejvíc práce s lidmi, tak když skončí zkouška a herci se rozprchnou, ocitne se člověk najednou sám v cizím městě… Když na jaře 2023 přišla nabídka od Aleny Punčochářové, která se o mně přes kamaráda doslechla, rozhodl jsem se výzvu přijmout. Mou hlavní motivací byla tedy osobní potřeba někde zakotvit. Že se tomu tak stalo právě v DLO, je mnohem víc osud než mé vědomé rozhodnutí.
Dále jsem byl přesvědčený, že zaměření na jedno místo může v horizontu několika sezon vést k zajímavým uměleckým výsledkům. Vycházím z předpokladu, že pokud budu pravidelně spolupracovat s hereckým týmem, s nímž se na sebe po nějakém čase naladíme, a pokud se budu moct opřít o dílny, které přistoupí na trochu jiný rytmus práce (a já na jejich možnosti), tak naše spolupráce časem povede k propracovanějším výsledkům. Měl jsem také sen, že svou práci nebudu po premiéře opouštět, jak jsem ve většině případů činil doposud, a že budu moci pozorovat a korigovat vývoj jednotlivých inscenací. Čas od času bych také rád nakoukl pod pokličku ostatním režisérům, jejichž práce si vážím a které plánuji do divadla zvát, a inspiroval se jejich prací.
Ovšem nepřišel jsem do divadla s myšlenkou nějaké odvážné dramaturgické změny typu „odteď se soustředíme na angažované divadlo pro generaci Z“. Do DLO si nejdu ani plnit sny, co se týče výběru témat a námětů, protože až na jednu dvě výjimky ke mně byla divadla, s nimiž jsem doposud spolupracoval, v tomto ohledu velkorysá. Navíc orientace DLO na několik různě starých diváckých skupin mi opravdu vyhovuje. Dává to mé práci pestrost. Mě spíše zajímá přenastavení estetiky repertoáru DLO z hlediska důslednosti práce s loutkou a celkové prokomponovanosti inscenací.
Před pěti lety jste řekl, že nechcete být nadosmrti vypravěčem příběhů.
Ambici vyvazovat se z klasických narativních struktur, které mají tak silnou tradici v historii českého loutkového divadla, mám pořád. Jenomže já jsem si ještě před DAMU prošel školou Jarky Holasové, pedagožky z jaroměřské základní umělecké školy a absolventky lidové loutkářské konzervatoře Jana V. Dvořáka z Divadla Drak, a tak k pravidelné a o dramatické situace opřené stavbě inscenací přirozeně inklinuji. Vystoupení z příběhu pořád vnímám jako porušení pravidel. Musíme s inscenačním týmem takový krok vždy opřít o silný nápad a domyšlený koncept, abych se odvážil s něčím takovým přijít před herce.
Nicméně jednou za čas se tímto směrem odvážím vydat. Z mých posledních inscenací bych rád zmínil naši inscenaci A ako Antarktída, kterou jsme s mým týmem vytvořili ve spolupráci s Bábkovým divadlem Žilina. Je to divadelní polární lexikon rámovaný soužitím čtyř polárních výzkumnic na Antarktidě. Dalším takovým případem by mohlo být Komodo, které jsme vytvořili ve spolupráci s kladenským Lampionem. To se sice o velmi jednoduchý příběh opírá (o cestu malého Péti a jeho rodičů na ostrov Komodo za varany), nicméně prim v něj hrají interakce s diváky.
Pracoval jste hodně v zahraničí, využijete zkušenosti a kontakty ve vedení Divadla loutek?
Ano, zcela určitě. Už jen ten můj inscenační tým, který si do divadla hodlám pravidelně přivádět, je sestaven na základě mých předchozích zahraničních zkušeností. Dále mám velký zájem spolupracovat se silnými zahraničními tvůrci v oblasti loutkového divadla, například se slovenským tandemem Odivo, chorvatskou režisérkou Tamarou Kučinović či slovinským režisérem Tinem Grabnarem. Se všemi zmíněnými již vedeme dialog o spolupráci. Dále bych rád naši tvorbu vyvážel na co největší počet zajímavých zahraničních festivalů, s nimiž udržuji kontakt. A další ohromnou příležitostí, kde své zkušenosti mohu využít, je mezinárodní loutkový festival Spectaculo Interesse, který DLO každé dva roky na podzim pořádá.
Jaké plány spřádáte v Divadle loutek a jaké tak vůbec?
Rád bych redefinoval celkovou poetiku divadla. Mám opravdu radost z proměny jeho vizuální identity (ač mé zásluhy na této inovaci jsou minimální). Za sebe plánuji postupnou, ale zásadní proměnu repertoáru. Chtěl bych postupně derniérovat statické loutkové inscenace, kterých ještě na repertoáru pár máme, a místo nich vytvořit divadelní projekty, které budou akčnějšího, metaforičtějšího a obrazivějšího charakteru. Rád bych, aby naše tvorba byla nepopisná, obrazivá, tajemná, dobrodružná, inspirující, aby dětského diváka nepodceňovala, aby rozvíjela jeho fantazii, aby pro něj byla výzvou a impulsem k tomu, aby se zajímal o svět okolo sebe.
Pokouším se také přenastavovat to, jak se k tvorbě inscenací v divadle přistupuje. Snažím se herce seznamovat s hostujícími režiséry ve velkém předstihu – prostřednictvím workshopů. Rád bych, aby herecký tým časem přistoupil na projektový způsob tvorby. Aby ke vznikajícím inscenacím měl co nejosobnější vztah.
Rád bych ale udržel kontakt i se světem mimo DLO. Rád bych zrežíroval jednu inscenaci za sezonu někde venku. Nicméně ještě uvidím, zda to budu stíhat.
Komentáře k článku: Jakub Maksymov: Měl jsem potřebu někde zakotvit
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
