J. K. Rowling: Harry Potter (sedmidílná sága vycházející v letech 1997–2007)
Kniha o dítěti, co zjistí, že vedle našeho běžného nudného světa existuje ještě nějaký jiný, kouzelný, který je ho ochoten přijmout s otevřenou náručí. Ten nově objevovaný svět má své vlastní problémy, s nimiž je nutné se vyrovnat, ale Harry i jeho přátelé vědí, že to za to stojí, že jsou tam, kde mají být.
Není náhodou, že se katedrám na DAMU, kde jsem studoval, říká také podle bradavických kolejí. Občas se tam i proklíná, a to někdy dosti veřejně, ale na každé zaklínadlo existuje vhodná obrana.
Harry Potter není samozřejmě teatrologická kniha, pokud by to někomu ušlo, ale vystihuje pocit dítěte toužícího po výjimečnosti, se kterou se pak horko těžko vyrovnává, či o ni dokonce přestává stát. Prokletí věčného očekávání. Sem tam nějaká náhodná podobnost s divadelním světem. Ale proč nezvolit jiný příběh o hledání výjimečnosti utlačovaného jedince? O tom, jak mu všichni od myšek až po revolucionáře fandí, je donucen utkat se s temnotou a nakonec zvítězí? Může to být Popelka, Nekonečný příběh nebo třeba Bídníci či ledacos dalšího.
Harry Potter je pro mě ale z teatrologického hlediska podstatný z jiného důvodu než kvůli svému tématu. Jelikož je mi z dětství tak notoricky známý, sáhnu po něm pokaždé, když se učím cizí jazyk. Nemusím si slovíčka hledat, z kontextu si je automaticky doplňuji. Mohu tedy bez rozpaků říct, že mladému kouzelníkovi vděčím aspoň za základní úroveň několika cizích jazyků. A díky tomu jsem si byl schopen přečíst nejenom české divadelní knihy, ale i ty zahraniční. Díky tomu mě mohla uhranout třeba kniha Katie Mitchel Director’s Craft, a ještě než byla vůbec přeložena do češtiny, jsem také mohl pochopit, že je pro mé potřeby úplně mimo. Mohl jsem si v knize The Theatre of Thomas Ostermeier přečíst o tom, jak přesně zkouší tenhle známý berlínský režisér, a záhy se s ním potkat (a prohodit pár německých slov – díky, Harry) a během toho přijít na to, že takový člověk si mou pozornost nezaslouží. Snad proto, že si stále naivně myslím, že by v divadle mělo jít o víc než jen o prosazování vlastního ega.
Jsou to právě cizí jazyky a internet, aspoň pro mou generaci, co nám dovoluje dostat se téměř okamžitě k čemukoli, co hledáme, ať je to kniha, esej, fotografie, článek, nebo rozhovor. Možná to ale pak vede k tomu, že nelze identifikovat jeden základní a nejdůležitější informační zdroj, jednu „Knihu knih“. Já ji identifikovat nedovedu a těkavost doby do mě pronikla natolik, že pokud bych se o to pokusil, budu v době vytištění nucen čelit traumatu, že už to tak není a že teď bych si jistojistě vybral něco jiného.
Komentáře k článku: J. K. Rowling: Harry Potter (sedmidílná sága vycházející v letech 1997–2007)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
