Ivo Cicvárek
(1975) Televizní dramaturg, písničkář a textař. V roce 1997 vyhrál autorskou Portu, odkud se přes povolání středoškolského učitele češtiny a výtvarné výchovy dostal k dramaturgické tvorbě pořadů ČT Brno: nejprve hudebních cyklů, později pořadů pro děti, cestopisných a popularizačních sérií a nakonec i k dramatické tvorbě. Jako dramaturg je podepsán například pod cyklem Magické hlubiny (režie Pavel Jirásek) nebo pod televizním filmem Veterán (režie Jan Hřebejk). Od roku 2000 pravidelně vydává hudební alba, nejprve s formací OKO, poté s příležitostným sdružením Velký svět (nominace na Anděla za stejnojmennou desku z roku 2013). V současné době koncertuje s folkrockovým triem ŽIVO, které koncem loňského roku vydalo album Morytáty a romance.
Ivo Cicvárek. Foto Lucie Cicvárková
Co vás přivedlo k umění
Písničky u táboráků, táta a jeho profesní láska k dějinám umění, máma a její klinkání na klavír a zpívání písniček – od Osvobozeného divadla po trampské odrhovačky. Děda, který kdysi taky psal písničky. Pochopení, že skrze hudbu se člověk nejlépe vypořádá s vlastními emocemi. Puberta, kdy jsem si naivně myslel, že jako „umělec“ budu víc imponovat holkám.
Největší umělecký zážitek
Nemám rád absolutní nej. V každé etapě života by to bylo něco jiného, ale pokud mám vybrat opravdu silný moment, tak asi první setkání s Hrubínovou Romancí pro křídlovku.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Z minulosti s neznámým tvůrcem Věstonické Venuše. A zeptal bych se ho, jestli ta soška je modla, nebo dobové porno. A ze současnosti nejspíš se scenáristickým týmem seriálu Breaking Bad. A jenom bych poslouchal, jakým způsobem pracovali – popíjel u toho víno a ostýchal se na něco zeptat. Ze setkání s celebritami mám totiž spíš hrůzu. A koktám pak.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Život renesančního prostopášníka Jana Šembery z Boskovic – formou dobrodružného vysokorozpočtového seriálu. Což je v českých podmínkách realizační sci-fi.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte
Momentálně mám seriálové období, kdy hltám dlouhá vyprávění. Na piedestalu (z posledních deseti let) u mě stojí Breaking Bad (díky komplexnosti), Arcane (díky převratné animaci), Peaky Blinders (díky atmosféře) a Narcos (díky průniku dramatu a reality).
Literatura: romány od Davida Mitchella. Hudba: písničky se zajímavými českými texty (Linhart, Křesťan, Třešňák, Žamboch…), ve vážné hudbě mě nezklame Bach a Janáček. Z dějin populární hudby The Wall od Pink Floydů. Vyhýbám se baletu, děsí mě to cupitání.
Historická či současná osobnost / divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Ze smyšlených postav rozumím Sheldonovi v Teorii velkého třesku, přestože bych s ním každý večer trávit nechtěl. Jsou mi sympatičtí hrdinové z jednoduchých sci-fi Andyho Weira – kteří se nehroutí, ale používají pro řešení problémů hlavu, aniž by ztratili lidskost. Inspirativní jsou pro mě osudy vědců či cestovatelů, jako byli Joachim Barrande, Emil Holub, František Běhounek – pro jejich touhu a systematičnost. Chtěl bych umět bojovat za správnou věc (ale jsem na to líný, zbabělý a pohodlný) jako třeba Františka Plamínková. Nepříjemní jsou mi hrdinové, kteří se nimrají ve svých bolístkách a jsou depresivní – například mě strašlivě iritoval hlavní hrdina Houellebecqova románu Elementární částice. Z podobných důvodů mě nikdy nechytila tzv. velká ruská literatura se svými „zbytečnými“ hrdiny.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Planeta Země, co taky jiného. A zvíře? Delfíni a velryby. Velrybu jsem zatím nikdy nepotkal, delfína jen jednou – a byl jsem jako zmrazený. Rostlina: baobab. Kámen: láva.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Vědomá krádež cizího nápadu. Proti inspiracím a interpretacím ovšem nic nemám. Umění, které staví (jen) na utrpení, poškozování a sebepoškozování.
Umělecký/divadelní sen
Týmový sen: být v česku u zrodu seriálu, který získá mezinárodní publikum. Soukromý sen: napsat písničku, která mě přežije.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Učitelem. Cestovatelem. Vědcem. Nejlépe v kombinaci.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritika je potřebná věc. Bez kritiky se svět umění rozpadá na spřátelené klany, kde záleží jen na množství lajků.
Zajímá mě kritika, která umí interpretovat, která nestaví na „efektu kata“ ani na „hodném chválení“ či popisném reprodukování informací, ale umí tyhle extrémy vybalancovat. Zajímá mě kritika, která umí zacházet s jazykem a ze které je zřejmá hlubší znalost žánru. Zajímá mě kritika, z níž je cítit láska, kritika, která dokáže zprostředkovat věci neznámé širšímu publiku. Zároveň jsem si vědom, že těžce snáším, když to od kritiky schytám. Ale učím se s tím žít.
Komentáře k článku: Ivo Cicvárek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
