Evropská Maria Hirschberg-Pospischil, nebo jen Mařenka Pospíšilová?
Marie Terezie Vondřichová z Karlína byla krasavice s nezvykle znělým hlasem, která okouzlila při svém nástupu pražské divadlo, zprvu Prozatímní, poté Národní, podmanila si mladého Eduarda Vojana a po veřejně sledované lásce po zbytek života trvalo jejich nepřátelství. Mladá herečka se otevřeně postavila řediteli Národního divadla Františku Adolfu Šubertovi a nechala o něm šířit letáky o tom, jak ji deptá a znemožňuje jí uměleckou kariéru, protože na rozdíl od jiných hereček mu nebyla po vůli. Za zveřejnění sexuálních skandálů ji ředitel i s jejím mentorem (a možná i něco víc než mentorem), skvělým režisérem a učitelem herectví Antonínem Puldou, v roce 1884 z Národního divadla „na hodinu“ vyhodil.
Marie Pospíšilová na civilním snímku se svým dítětem foto R. Dürkoop, Hamburk, datováno 19. 1. 1900 Národní muzeum, H6E-251841, sign. IIIF548
O práci neměla nouzi, zahrála si v brněnském Národním divadle u ředitele Jana Pištěka a měla sólové turné po Krakově, Poznani a Varšavě, kde mohla hrát česky. O rok později rozeznal její talent nový ředitel pražského německého divadla, hrajícího zatím na scéně Stavovského, Angelo Neumann. Tehdy začala kariéra evropské herečky německého jazyka Fräulein Pospischil. Celou dobu je řeč o karlínské rodačce, která po časné otcově smrti používala jméno prvního muže své matky – o Marii Pospíšilové (1862–1943).
O skandálech hereček, jejich vztazích s divadelními manažery a důležitými lidmi kolem divadla nečte ten, kdo sleduje Divadelní noviny, poprvé. Už před devatenácti lety o nich psal Jaromír Kazda. Marie Pospíšilová rozdělila divadelní kritiku, stoupence politických stran, a vlastně čtenáře a odběratele tisku, který právě tyto skupiny vydávaly. Na její podporu vystupoval František Xaver Šalda, z kolegyň Hana Kvapilová, přidali se představitelé Mladočeské strany. Naopak její národní „odrodilectví“ a „němčení“ odsuzovali staročeši s mluvčím Janem Herbenem. Marie Pospíšilová měla svou oporu ve schopném režiséru Puldovi, a naopak nepatřila mezi „milky“ ředitele F. A. Šuberta. Když hrála ve vídeňském Burgtheateru, seznámila se s hvězdou tamní společnosti číslo jedna Marií Schrattovou. A ta ji přivedla ke „svému“ císaři Františku Josefovi I. Pro její české kritiky byla blízkost k rakousko-uherskému panovníkovi snad největším dráždidlem. Hrála role prvních milovnic a heroin, pochopitelně v němčině, v divadlech Deutsches Theater Berlin a Berliner Theater, hostovala na dalších německých scénách, ale také v Rusku a Londýně. Pro její úspěch v rolích Schillerových dramat ji soudobá publicistika překřtila na Marii „Pospischiller“. Byla herečkou velkých gest, její práci s hlasem tehdy kritika přirovnávala k opernímu zpěvu.
Po deseti letech se vrátila do Prahy, veřejně se řediteli Šubertovi omluvila, odehrála dvě představení na dobročinné účely, diváci na čtrnáct smluvně dojednaných hostování chodili a byli z jejího návratu „ze světa“ nadšeni. Družstvo Národního divadla jí připravilo novou dlouhodobou smlouvu přes odpor ředitele Šuberta. Pospíšilová proto smlouvu před svědky, jako v epilogu dramatu, roztrhala. V roce 1897 už byla zpět v Německu, vdala se za majora Georga von Hirschberg a vystupovala pod jménem Maria Hirschberg-Pospischil. Nejdelší angažmá, devět let, strávila v Hamburku-Altoně. Mezitím si zahrála německy i na území zemí Koruny české, v Litoměřicích, Chebu či Moravské Ostravě. Její poslední velká divadelní role byla manažerská, v letech 1909–1913 byla ředitelkou Městského divadla v Ústí nad Labem. Pochopitelně německého. Divadlo již předtím nebylo v dobré ekonomické kondici a to nezměnila ani krásná a ještě nedávno tak úspěšná herečka.
Ve fotografickém fondu divadelní sbírky Národního muzea je uloženo 61 fotografií Marie Pospíšilové. Buď jsou to civilní portréty, nebo statické ateliérové snímky v rolích, v několika případech jde o stylizace hereččina projevu k zachycení divadelního gesta nebo mimiky. Jediný snímek zachycuje její civilní roli maminky. Na snímku z roku 1900 je zachycena se svým více než ročním dítětem. Popis „Bubi“ nám nenaznačuje, zda se jedná o chlapce či děvče (měla syna i dceru). A v době dlouhého 19. století nosily malé děti stejné, spíše holčičí šatičky. Pohled maminky vyjadřuje klid, tak daleko od skandálů a intrikánského prostředí tehdejšího divadla.
Komentáře k článku: Evropská Maria Hirschberg-Pospischil, nebo jen Mařenka Pospíšilová?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
