Divadla v karanténě (XII)
Pokračujeme v průzkumu pražských soukromých divadel, jak se jim žije v únoru v době vrcholící pandemie. Texty došly před třetím vyhlášením výzvy COVID – Kultura z 5. února.
Lucie Štěpánková a Taťjana Medvecká nazkoušely k jubileu Divadla Ungelt inscenaci Dobrou noc, mami FOTO JAN MALÍŘ
Divadlo Ungelt
Tereza Šafářová, tisková mluvčí
Jakožto soukromé divadlo, které nemá podporu jako státní divadla, musíme dělat vše možné, abychom si pomohli sami. Pomáhají nám naši diváci, kterým patří obrovský dík za trpělivost s neustálým překládáním jednotlivých představení. Některým z nich se už termíny měnily několikrát a stále ještě nemohli své představení vidět. Hodně nám také pomáhají naši spolupracovníci, kteří u nás pracují za poloviční mzdy nebo v úkolové odměně. Nejhorší na tom je, že většina z nich už v současné době působí ve zcela jiných, nedivadelních odvětvích, a bohužel už teď víme, že se k nám někteří z nich nevrátí.
Během podzimu jsme se soustředili zejména na dotažení dlouhodobějších projektů. Jsme rádi, že se nakonec podařilo vydat Kalendář Divadla Ungelt 2021, jehož autorem je známý kameraman a dvorní fotograf našeho divadla Jan Malíř. Kalendář zdobí dvanáct portrétů hereckých osobností, které jsou bytostně spjaty s Ungeltem, jako například Alena Vránová, Zlata Adamovská, Petr Kostka nebo Richard Krajčo. Na podzim v prázdném Ungeltu kromě křtu kalendáře proběhl také křest knihy našeho principála Milana Heina Moje čtvrtstoletí s Divadlem Ungelt. Pokračovali jsme v Dražbách na záchranu Divadla Ungelt. Dárky nám do nich věnovaly různé známé osobnosti spojené s naším divadlem. Každou sobotu jedna z nich na Facebooku své dárky představila a lidé mohli do pondělního rána v dražbě přihazovat. Vlna solidarity našich příznivců a diváků byla neskutečná.
Od října do prosince jsme tvořili program Letní scény a vylepšovali její divácké zázemí (zrenovované hlediště a nové sociální zázemí). Už nabízíme kompletní program Letní scény, prodej vstupenek na Letní scénu však nyní stagnuje. Přesto se snažíme všemožně bojovat dál a moc doufáme, že začneme co nejdříve hrát. Zároveň si ale plně uvědomujeme, že to ještě rozhodně nějakou dobu potrvá. Provoz na naší kamenné scéně pro sto diváků totiž zahájíme, až když budeme moct hrát pro plné hlediště bez omezení. Třeba bez nedávno avizovaného testování diváků – není možné, abychom dva dny před představením vraceli pozitivně testovaným divákům vstupné a poté hráli pro polovinu hlediště.
Snažíme se, aby koronavirus neparalyzoval naše umělecké plány, vize a nároky na kvalitní repertoár. Během podzimních měsíců jsme nazkoušeli inscenaci Dobrou noc, mami v hlavních rolích s Taťjanou Medveckou a Lucií Štěpánkovou. Oslavili jsme tím výročí našeho divadla, protože právě tento titul před 25 lety Ungelt otevíral. V režii Ladislava Smočka se tenkrát představily Květa Fialová a Jana Brejchová. Zároveň výběrem tohoto textu chceme dát symbolicky najevo, že i v dalším čtvrtstoletí chceme navazovat na dosavadní umělecké směřování. Že chceme nadále prvotřídním hercům nabízet prvotřídní komorní dramata, která jsou v České republice mnohdy ještě neznámá. Proto u nás v současné době zkouší Tatiana Dyková, Vojtěch Dyk a Radovan Klučka v režii Jaromíra Dulavy hru Slepice na zádech, jejímž autorem je u nás nepříliš známý Fred Apke, který plánuje na českou premiéru své hry přijet. Letošní sezonu by měla zakončit premiéra inscenace Jak starý je Měsíc v režii Janusze Klimszy, s Leošem Nohou a Adrianem Jastrabanem. Je to u nás neprávem opomíjený klenot z pera Sama Sheparda.
Lukáš Burian a Zuzana Kejnatová v inscenaci Ajťáci v Divadle Radka Brzobohatého FOTO ARCHIV DIVADLA
Divadlo Radka Brzobohatého
Romana Goščíková, ředitelka
Osobně světlo na konci tunelu bohužel zatím nevidím. Připravujeme novou sezonu, ale vzhledem k „rychlosti“ očkování se obávám, že se od září ještě naplno nerozjedeme. Nicméně chceme být připraveni divákům nabídnout po tak dlouhé pauze novinky – těsně před jarní uzavírkou jsme nazkoušeli autorskou komedii Roberta Bellana Vinetůůů, jejíž premiéra proběhla 5. září, během uzavírky jsme nazkoušeli Ajťáky – dramatizaci fenomenálního britského sitcomu IT Crowd, kterou pro nás napsali Petr Svojtka s Jiřím Janků. Taky jsme zvládli jen světovou premiéru 2. října. A do třetice připravujeme českou premiéru hry Géralda Sibleyrase Ocenění v režii Jakuba Nvoty, ale vzhledem k situaci si nemyslím, že premiéra v polovině května bude.
Na červen nebo začátek září připravujeme letní scénu na Révovém nádvoří Klementina, snad se diváci ven osmělí. Na jaře jsme se navíc zaměřili na online komunikaci s našimi diváky, když jsme přes naše facebookové stránky každý večer četli pohádky a v neděli vysílali soutěžní Filmostop. S online přenosy divadelních představení jsem se stále ještě nesmířila, divadelní a filmové umění jsou dvě rozlišné disciplíny a natočené představení vždy ztrácí oproti přímému zážitku v hledišti divadla.
Jak zvládáme existenci? No, jelikož jsme soukromé, nedotované divadlo, plně odkázané na příjmy z prodaných vstupenek, je to dost těžké. Vládní pomoc je zcela nedostačující a hlavně pomalá, spíš to vypadá, jako by čekali, že mnozí zkrachují a pak jim už nebudou muset dotaci vyplatit. Navíc nemáme zaměstnance, i produkční jsou OSVČ, takže jsme dlouho vypadávali ze všech podpůrných programů. Ale byť jsem divadlo maximálně hibernovala a omezila náklady, nájem, energie i produkční platit musím. Od státu jsme do této chvíle obdrželi pouze 320 tisíc korun v programu COVID – Kultura I a 185 tisíc v programu COVID – Nájemné. Trochu nepoměr vzhledem k tomu, že meziroční pokles našeho obratu činí 12 milionů. COVID – Kultura II, ačkoli jsem žádost podávala 3. listopadu, zatím vyhodnocen nebyl, byť bylo Ministerstvem kultury i Ministerstvem průmyslu a obchodu slibováno, že bude i vyplacen do konce roku 2020. Kdybych neplánovala v podzimních měsících splatit část půjčky, kterou jsem si vzala na koupi divadla, a kdybych neměla vlastní úspory, nedalo by se to vydržet. Bohužel to už ale trvá opravdu dlouho a prostředky docházejí, takže by si s vyplácením dotací měla ministerstva pospíšit. A samozřejmě spustit pomoc na měsíce roku 2021.
Co považuji za hodně nedomyšlené a co trápí nejen mne, je, že magistrát hl. města Prahy alespoň pro rok 2021 nepozměnil podmínky grantového řízení a opět zcela subjektivně přiděluje podporu těm, kteří ji dostávají pravidelně, přitom mnohdy nic nového netvoří, anebo souborům a spolkům, o kterých nikdo neslyšel a evidentně ani nikdy neuslyší. Přitom hodnotitelé ani nemohli představení žadatelů vzhledem k pandemii navštívit, stejně jako žadatelé nebudou moci žádný z programů, na který získali grant, splnit. Správně měli transparentně podpořit všechny, bez ohledu na subjektivní hodnocení kvality. Protože prodejem vstupenek si divadla nyní bohužel vydělat nemohou a pražský magistrát by se neměl stavět do pozice toho, kdo finanční injekcí bude rozhodovat o tom, kdo přežije a kdo ne. Nejsem žádný uplakánek, který si běžně stěžuje na to, že dotace nedostává, naopak, otevřeně prohlašuji, že objeví-li se politická strana, která bude mít v programu zrušení grantů, má jistý můj hlas. Obávám se totiž, že jinak nelze zajistit spravedlivé přidělování finanční podpory – vždy bude mít někdo nějakého oblíbence či kamaráda…
Myslím, že mohu říct za všechny kolegy, že už nám divadlo a diváci moc chybějí, osobně se snažím v té beznadějné situaci moc neutápět a raději věřit, že vše dobře dopadne, ale pokaždé když do divadla přijdu, veškerá tíha na mne padne a vím, že musím bojovat a shánět prostředky, abychom se měli kam vrátit – my i diváci.
Geissleři na epidemiologickou situaci reagovali venkovní online hrou Hero of the White Hill: ten, který tam byl FOTO GEISSLERS HOFCOMOEDIANTEN
Geisslers Hofcomoedianten
Kateřina Hubertová, PR
Geisslers Hofcomoedianten v době všeobecných uzavírek nadále rozvíjejí svůj nový barokně-divadelní styl, jednotlivé aktivity se ale přesunuly do online světa, případně se je chystáme po rozvolnění prezentovat v bezpečnějším venkovním prostředí. V nouzovém stavu trvajícím od podzimu 2020 jsme připravili koncept plnohodnotných projektů, které jdou ruku v ruce s naplánovanou dramaturgií a zároveň ji obohacují o nové formy. Díky tomu můžeme dát práci našim členům a zároveň jsme připraveni novinkami rychle reagovat ve chvíli, kdy se alespoň částečně uvolní protiepidemická opatření.
Ani my jsme neunikli trendu podcastů, které věnujeme nejen dění v souboru, ale také novému baroku v širších souvislostech. Podcastový čtrnáctideník Geisslers on air nahlíží do pozadí vzniku inscenací i do historických pramenů, představuje členy souboru i organizátory festivalu THEATRUM KUKS, seznamuje s pojmem #novebaroko a přibližuje postupnou obrodu Šporkova Kuksu v současnosti. Formou rozhovorů, diskusí, recenzí a tematickými seriály sleduje ozvěny barokní kultury v současném divadle, architektuře, výtvarném umění i hudbě. Zatím jsme vydali šest dílů, jejichž autorem je Petr Šmíd ve spolupráci s Geisslers.
Na epidemiologickou situaci reagujeme dobrodružnou venkovní online hrou Hero of the White Hill: ten, který tam byl, která se vrací do doby povstání českých protestantských stavů proti císaři. Je to trochu divadlo, trochu procházka a trochu bojovka, kterou si divák s sebou nese ve svém mobilním telefonu. Kromě zábavy je hra také vzdělávací, nechybí defenestrace místodržících z oken Pražského hradu, korunovace Fridricha Falckého, pohled na bitvu na Bílé hoře ani poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí. Nejde o nudný dějepis, jak už je u Geisslerů zvykem, legrace musí být i na popravišti… Z potřeby vyrovnat se s uzavřením divadla vzniklo i venkovní site-specific představení Tanec smrti – divadelní průvod, pohřeb smutku, připomínka radostí života ve stylu site-specific, která herce společně s diváky podněcuje k oslavě života, ale nezapomíná ani na lidskou smrtelnost. S radostí v jednom, se slzou ve druhém oku. Inscenace je inspirována unikátním cyklem malovaných fresek Tanec smrti ze špitální chodby hospitálu v Kuksu a reaguje tématem i formou na současnou (ale i kdysi dávnou) situaci. Nabízí divadelní zážitek ve venkovních prostorách s možností dodržení bezpečné vzdálenosti diváků i herců. Podporuje společnost v její tíživé situaci hledáním radostí života a zvědoměním jeho pomíjivosti.
Zároveň zkoušíme novou hru 27. Exekuční show Jana Mydláře, kterou pro soubor napsali Luděk Horký a Natálie Preslová. Raně barokní katovna české politiky přináší morbidní kabaret národního hrdinství, ve kterém konferenciér Jan Mydlář dává prostor k 27 + 1 originálním číslům. Od kupletu k madrigalu a od žonglování po drama, to vše s vírou pevnou jako mariánský sloup a z lásky věrné až za hrob.
Dalším počinem iniciovaným v období nouzového stavu je dosud probíhající projekt CD Napříč – nahrávky písniček z inscenací za posledních deset let. Zároveň začala práce na knížce Let’s baROCK! k chystanému 20. výročí existence divadla.
V nestandardním roce 2020 odehráli GH ve VILE Štvanice na jaře a v létě 23 představení pro 780 diváků, zároveň se v únoru uskutečnil Festival ŠPORK věnovaný tématu mecenášství v baroku a dnes. Díky letnímu rozvolnění opatření se podařilo plnohodnotně uspořádat jubilejní X. ročník Festivalu zámeckých a klášterních divadel.
Hned na jaře 2020 jsme se pustili do řady neplánovaných projektů a komunikačních platforem nabízejících kontakt s publikem. V březnu jsme mezi prvními divadly uvedli záznam již derniérované inscenace Valdštejn na MALL.TV. Současně s touto iniciativou jsme na jaře spustili na Facebooku seriál krátkých humorných videí Antivirová vakcína, který v depresivní době přinášel rozptýlení a pozitivní náladu. Na začátku května jsme zveřejnili výzvu k zapojení veřejnosti do virtuálního jamu. David Hlaváč vytvořil audio mix dvaceti sesbíraných, online natočených videí na hudební motiv písně Mám tě rád z inscenace Dvě komedie v komedii. Zřídili jsme také vlastní platformu GHTV, kde jsme uváděli záznamy inscenací.
Nová sezona letos na podzim bohužel nestihla začít, všechny naplánované reprízy i premiéry byly zrušeny. Zrušit jsme museli 6. ročník oblíbeného festivalu pro rodiny s dětmi VILOmeniny i jeho upravenou outdoorovou variantu. Kvůli uzavřeným divadlům se nemohla uskutečnit naplánovaná pražská premiéra inscenace Zelenavý ptáček a odsunuto bylo i zkoušení nové inscenace Raut na téma La Fontainových Bajek v režii a hudebním aranžmá slovinského performera, režiséra a muzikanta Matiji Solce.
Komentáře k článku: Divadla v karanténě (XII)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
