David Rotter
(1969) Hudební skladatel a taky trochu herec (hraje s Bolkem Polívkou v inscenaci Šašek a syn). Nejčastěji píše hudbu k divadelním inscenacím, kterých bylo již více než sto v mnoha divadlech v České republice i v zahraničí. Nejčastěji spolupracuje s režiséry Dodem Gombárem, Michalem Sopuchem, Petrem Štindlem, Zdeňkem Kaločem, Pavlem Polákem, Zdeňkem Černínem, Zdeňkem Novotným-Bričkovským a Jakubem Nvotou. Vydal album zhudebněných básní Jana Skácela Amulet, které nazpívali Jiří Suchý, Josef Somr, Bolek Polívka, Vojtěch Dyk, Hana Holišová, Szidi Tobias, Ondřej Ruml, František Segrado, Michael Kocáb, Jitka Molavcová, Vladimír Merta a další. Napsal hudbu k několika filmům, například Dědictví aneb Kurva se neříká (r. Robert Sedláček, 2014). Na libreto Doda Gombára zkomponoval symfonické oratorium Já, Jób!, které bylo provedeno zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů. V listopadu loňského roku vydal album zhudebněných veršů slovenského básníka Milana Rúfuse Večerný hosť, které nazpíval Peter Lipa.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
K hudbě mě vedli rodiče, k divadlu mě přivedla hudba – byl jsem osloven, abych napsal hudbu k divadelní inscenaci Venušin chomout aneb Kudlanka v ringu. Bylo to v roce 1995.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Nemám jeden vrchol, je to spíš pohoří z osmitisícovek a je jich tam hodně. Hodně čtu. Obdivuju, jak dobrá kniha dokáže vybudit fantazii. V divadle je to podobné. Jsem pokaždé unesen, když divadelní produkce od prvních verzí scénáře dojde až k premiéře. Jak se podaří všechny ty impulzy, inspirace a názory režisérovi či režisérce sladit a vměstnat do jednoho díla. To je pro mne zázrak.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Pana Wericha jsem zmeškal. Obrovská osobnost. Od útlého mládí jsem na kotoučovém magnetofonu Sonet poslouchal jeho a Horníčkovy předscény a uměl je ve svých deseti letech nazpaměť. Poslouchám je dodnes. Fascinuje mne jeho široký záběr, hluboký vhled do věcí, skvělé jazykové a vyjadřovací schopnosti, lidskost. Pana Horníčka jsem stihl asi ve třinácti a mám z toho zážitek dodnes. Z těch, které bych ještě stihl, bych se rád setkal s panem Svěrákem. V mnohém mi pana Wericha připomíná. Rád bych s ním jen tak pobyl, pocítil na vlastní kůži to, co znám z jeho velikého díla. Rád bych zaslechl naživo jeho názory. Zajímá mě lidská stránka velkého umělce. A rád bych se také setkal s panem Halíkem, obdivuji jeho vzdělanost a jeho snahu o porozumění. Otázka víry je pro mne velice živá.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Zajímají mne mraky jako vzkazy naší duši. Přitahuje mě biblická Píseň písní. To, jakou krásou promlouvá. A chystám se napsat taneční skladby, protože obdivuji tanec.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte
Z výtvarného umění mám rád dílo Borise Jirků, Tomáše Hřivnáče, Alfonse Muchy, Clauda Moneta, da Vinciho, Rembrandta…
Z filmů mne zasáhl Obchod na korze, Michael Clayton, Legenda o 1900, Musíme si pomáhat, Nedotknutelní, Ve světle ikon…
Co se literatury týká, prošel jsem si teď obdobím Agathy Christie. Moc rád čtu Tomáše Halíka, Marka Orko Váchu, skvělá je kniha Vzdělanost od Dietricha Schwanitze, miluju poezii Jana Skácela, Milana Rúfuse, Bohuslava Reynka, Jana Zahradníčka…
Hudbu poslouchám velmi málo, ale koronavirové zklidnění mi umožnilo poslechnout si Vivaldiho, Mozarta a další barokní skladatele, Bobbyho McFerrina, Franka Sinatru, Santanu, skupinu The Police, Johna Lee Hookera, Woodyho Allena… Miluju lidové písně všech národů světa a v první řadě naše.
Nevyhledávám umění, které je agresivní, které je postaveno na vulgaritě nebo které neposkytuje naději.
Historická či současná osobnost /divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Mám možnost být nablízku Bolku Polívkovi. To je velký dar. Bolek je krásný člověk s velkým srdcem. Bohatý zkušenostmi, vzděláním a především radostí a láskou. Mnoho času jsme spolu prožili a doufám, že ještě prožijeme. Dalším takovým člověkem je režisér Dodo Gombár. Velice si rozumíme, vyznáváme podobné hodnoty. Každá spolupráce s ním je pro mne radostná a obohacující. Je to hluboký člověk s mně velmi blízkým pohledem na svět i mimo něj.
Velmi mi chybí režisér Zdeněk Kaloč. Při každém našem pracovním i osobním setkání jsem obdivoval jeho lidskost, vzdělanost a jeho řemeslo.
Co se týká osob mně duchovně a citově vzdálených, tak mám pocit, že se s nimi nějak míjím.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Ve všech zmiňovaných světech, v jejich kráse, vidím čím dál více ruku Stvořitele a jasný důkaz Boží existence. Vždyť jak je krásná kopretina, babočka nebo rula. Obdivuji se jejich kráse a propracovanosti jak v detailech, tak v jejich vlastnostech či jiných projevech jejich existence.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Mám je, avšak mám to štěstí, že se svými spolupracovníky na ně nenarážím a nemusím řešit jejich překračování. Bylo by to už zmiňované explicitní násilí a agresivita, vznikajícím dílem vyjadřovaná a v divákovi ponechaná beznaděj.
Umělecký/divadelní sen
Nemám. Těším se z toho, co je, a snažím se to naplno prožívat.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Moc by se mi líbilo pracovat v lese. Nebo vůbec rukama. Třeba se dřevem nebo jako má žena se sklem. Také bych mohl být léčitelem, to je mi blízké.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Zajímá, ale nevztahuji se k ní. Líbí se mi kritika znalá, nezaujatá a pozitivní. Kdybych byl kritikem a nějaké dílo by se mi nelíbilo nebo bych s ním hluboce nesouhlasil, raději bych žádnou kritiku nenapsal, abych tak neodradil ty, kterým by se dílo mohlo líbit. Kritik by podle mne měl umělcům pomáhat, být na jejich straně.
Komentáře k článku: David Rotter
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
