Budiž světlo žárové (XI) Počátky elektrického osvětlení v divadle

V polovině roku 1882 se v Brně rozhodnou pro divadelní žárovky, v Čechách a na Moravě se už od roku 1878 v prvních továrnách (například ve tkalcovně v Moravské Třebové) svítí obloukovkami napájenými vlastními parními elektrárnami. Elektrické osvětlení divadla, kde musí současně svítit stovky žárovek, je finančně a technicky náročné. A provoz? Kde se dá uprostřed města postavit kotelna s komínem? Mohou přes promenádu povozy dovážet uhlí a vyvážet popel? Nebude bušení parostroje rušit vznešený bankovní dům v sousedství? Nejsou topiči, strojníci, povozník a jeho řehtaví koně příliš hlasití? Někteří divadelníci hledají vlastní cestičky, jak z divadla vypudit plynové plameny ve prospěch žárovky, aniž by potřebovali parní strojovnu centrální stanice.

Bavorská státní opera, Mnichov FOTO GUIDO RADIG

DIVADELNÍ SVĚTLO BEZ PÁRY?

Pařížské divadlo Théâtre des Variétés, bavící diváky od roku 1807, které po roce 1860 poprvé uvedlo několik Offenbachových operet, chce v sezoně 1882/1883 nahradit stávající plynové osvětlení elektrickým. Divadlo, stísněné sousedícími budovami, nemá parní stroj o výkonu 50 koňských sil kam postavit, za hluk a kouřící komín by se jim diváci a sousedé jistě srdečně poděkovali. Východiskem se zdá být naprosto tichý a čistý zdroj elektřiny, který je od 1. září 1882 v herním provozu zkoušen: akumulátory.

Celkem 235 žárovek dodaných Josephem Wilsonem Swanem z Anglie potřebuje téměř stejný počet akumulátorů, což při spotřebě přibližně 50 wattů na jednu žárovku nepřekvapí. Akumulátory jsou dobíjeny třemi generátory značky Siemens, které pohání jeden motor na plyn o výkonu 12 koňských sil. Akumulátory bez dobití nezvládnou ani dvouhodinové představení – dobíjet se musí i během varietních čísel (Baumann, C.-F.: Licht im Theater. Stuttgart, Franz Steiner Verlag 1988, s. 165). Po představení musí mašinerie běžet dvacet hodin, aby se akumulátory do příštího představení „nasytily“. Pošetilé, téměř 24 hodin probíhající dobrodružství s akumulátory je dražší a přináší více stresu než provoz stávajícího plynového osvětlení. Elektrické osvětlení v Théâtre des Variétés je odmontováno, plynový plamen svítí nerušeně dále.

DIVADELNÍ SVĚTLO Z VODY?

Mnichovský list Allgemeine Zeitung referuje 3. října 1882 o výtečném zdaru v takovém rozsahu poprvé (od 16. září 1882) prováděných pokusů s osvětlením na zkušebním jevišti, které postavila německá Edisonova společnost DEG (Deutsche Edison-Gesellschaft für angewandte Electricität) spolu s vedením Královských dvorních divadel na Mezinárodní elektrotechnické výstavě v Mnichově. Zpráva zmiňuje nevídaný divadelní projekt, ve kterém hraje hlavní roli vodní říše, ačkoli se nejedná o Rusalku, kterou Antonín Dvořák ostatně ještě nenapsal:

Z jednání se zástupci Edisonovy společnosti vzešlo, že (…) se náklady na provoz včetně amortizace investičního kapitálu nevyšplhají výše, než jak je tomu u dosavadního plynového osvětlení. Dále se již jen bude jednat o získání energie, jež by byla trvale k dispozici. (…) Je navrhováno, aby byl stávající dřevěný zdymadlový jez k ochraně Maximilianova mostu (přes řeku Isar – pozn. J. O.) využit k přívodu vody do plánovaného krátkého obloukovitého kanálu a onen aby byl opatřen turbínovým zařízením. (…) Po zevrubných výpočtech by turbínové zařízení mohlo dosáhnout konstantní energie 360 efektivních koňských sil. (…) Dle plánu osvětlení člena představenstva elektrotechnické výstavy pana inženýra Oskara von Millera by takto získané koňské síly mohly být využity k elektrickému osvětlení divadla, jakož i k přenosu elektrické energie (Bühnentechnische Rundschau, roč. 1932, č. 2, s. 12).

Královská dvorní divadla v Mnichově nakonec dají žárovkám zelenou a vodní říši červenou – představa o vlastní divadelní vodní elektrárně je zavržena: přednost dostane uhlí.

KOUŘÍCÍ DIVADLO

Dalším divadlem osazeným Edisonovými žárovkami má být královské Hoftheater ve Stuttgartu, jež je podle nových předpisů požární ochrany přestavováno a má zahájit provoz na podzim 1883. Pro kotelnu a strojovnu se staví za divadlem dvě jednopodlažní budovy, každá má 260 m2. Kotelna se čtyřmi šestimetrovými kotly s topeništi pohlcujícími kouř má vytápět divadlo a královský Residenzschloss, elektrický proud budou dodávat čtyři Edisonovy dynamoelektrické stroje.

K denním zkouškám na jevišti a večernímu nouzovému osvětlení bude instalován malý dynamoelektrický stroj s vlastním plynovým motorem. Nouzová světla už tedy nebudou svíce jako v Brně, na provozní spolehlivost elektrického zařízení se spoléhá stále více. Celkem bude ve Stuttgartu svítit 1 100 žárovek, „světelní varhaníci“ – tak se osvětlovačům tehdy říkalo v Paříži – mohou na jevišti s 330 žárovkami už leccos vykouzlit. Světelná regulace zahrnuje – stejně jako v mnichovském Altes Residenztheater – blesky a plískanice, a pojí se s ní rafinovaná signalizační technika, která hlídá napětí: Optický přístroj pokaždé ukáže rozsvícením červené, resp. zelené žárovky, jestli se napětí dostalo nad, resp. pod normální úroveň. Za normálního napětí žádná z žárovek nesvítí (Deutsche Edison-Gesellschaft für angewandte Electricität [DEG], Elektrische Beleuchtung von Theatern mit Edison-Glühlicht. Berlin, Verlag Julius Springer 1884, s. 54). Unikátem bude 35‚5 metru vysoký komín, který nebude stát na prostranství u divadla, ale bude postaven „dovnitř“ (tamtéž, s. 50). Ve Stuttgartu má tedy divadelní svět od podzimu 1883 první divadlo, z něhož se kouří, aniž by doopravdy hořelo.

(Pokračování.)