Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2025

Kulturní měsíčník pro divadlo a jiné umělecké obory

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2025

ročník 35
14. 10. 2025
Můj profil

Divadelní noviny > Názory – Glosy

Alžběta Nováková: Bylo by škoda nechat maringotku chátrat na zahradě

Rozhovor s režisérkou a herečkou souboru Budenebude kůň

Jakub Müller (v okýnku), Josef Havelka, Alžběta Nováková, Sára Vosobová (Ságo) a Antonín Brukner v představení Cirkus Faust FOTO MARIE MLEJNKOVÁ

Vloni poprvé vyrazila skupina studentů většinou z DAMU kočovat s maringotkou. Nazvali se Budenebude kůň, neboť nevěděli, jestli seženou koně. Letos by prý mohlo být dvojspřeží, těší se režisérka a herečka Alžběta Nováková, které jsme se na letošní putování zeptali.

Co vás láká na divadelním cestování s maringotkou?

Zvlášť v době po covidové pandemii, kdy všichni seděli zavření doma a nemohli se potkávat, mě baví, jak divadlo dokáže spojovat lidi a přinášet impulzy k dialogu. S kočovným divadlem si publikum hledáme sami, hrajeme i na místech, kde není tak velké kulturní vyžití, v hledišti nevidíme jen známé tváře, jako to bývá na pražských scénách, přicházíme před diváky tak nějak s čistým štítem. V kočovném divadle je zakořeněná jistá míra dobrodružství a svobody, musíte si diváky najít, postavit scénu, peníze vybírat do klobouku, hledat místa ke spaní, musíte zkrátka překračovat svoji komfortní zónu a to mě baví.

Kdo se kočování zúčastní a jak se vaše skupina vůbec zrodila?

Letos vyrážíme s naší skupinou Budenebude kůň podruhé, loni jsme projeli Jihočeský kraj, letos se chystáme na jižní Moravu. Dá se říct, že jsme navázali na jakousi tradici maringotky, se kterou momentálně kočujeme. Tu si postavila rodina naší scénografky Háty Vicherkové, která s ní kočovala se svou skupinou Teatro Tatro. Se stejnou maringotkou také kočovala skupina Divadlo koňa a motora Michala Háby. No a i my jsme si říkali, že bychom se rádi věnovali kočovnému divadlu a že by bylo škoda nechat maringotku chátrat na zahradě, a tak s ní teď jezdíme my. Převážná většina z nás se zná ze studia na DAMU, prvotní impulz však přišel od Háty, která studuje loutky v Bratislavě.

Jaké představení divákům nabídnete?

Letos vyrážíme s představením Cirkus Faust, se kterým jsme kočovali i v loňském létě. Jak může napovědět samotný název, jedná se o jakousi syntézu kočovného trash cirkusového představení, které si jako svůj hlavní motiv vzalo notoricky známý příběh Johannese Fausta. Jistou inspiraci jsme čerpali také z knihy Johannes Cabal Nekromant. Hlavní postava principála a ředitele Cirkusu Faust ztělesňuje boj umělce s touhou po slávě, penězích a uznání. Do jaké míry je umělec Faust ochoten zaprodat svoji duši pro potlesk diváka? V představení se snažíme pracovat s poetikou, která využívá principy „pohádkovosti“, tak aby představení bylo přístupné co nejširšímu publiku.

V jakých prostorách hrajete? A co když nepřeje počasí?

Představení je určené pro venkovní hraní, jako základní scénografie nám slouží samotná maringotka. Hrajeme bez veškeré techniky, takže nejsme závislí na připojení elektřiny, jediné, co nás limituje, je počasí a potřeba hrát za denního světla, protože osvětlení s sebou nevezeme. Loni nám štěstí přálo, déšť nás míjel oklikou, případně někdo z místních zapůjčil stan, pod který jsme mohli schovat diváky. Ale věřím, že kdyby se našla dostatečně velká stodola, kam bychom s maringotkou zajeli, zahráli bychom klidně i pod střechou.

Vybíráte do klobouku před představením?

Vybírání do klobouku je součástí dramaturgie představení, nevybíráme před ani po, ale v průběhu jedné scény. Zachovat vybírání do klobouku jsme chtěli hlavně proto, aby představení bylo přístupné opravdu pro všechny, nehledě na finanční situaci publika.

Kde budete spát a co budete jíst?

Spát budeme, kde se bude dát spát, vezeme s sebou stan, který obyčejně stavíme vedle maringotky. A jíst budeme, co zrovna bude k mání. Občas si společně vaříme, občas zajdeme do hospody, v tomto ohledu jsme se rozhodli, že budeme koexistovat jaksi komunitně, co se společně vydělá, to se společně utratí.

Bude kůň? A kdo a jak se o něj na cestě postará?

Kůň doufejme bude. Budou snad dokonce dva. Po loňských patáliích, kdy náš koník musel odjet domů po třech dnech, protože neměl dobře ostrouhaná kopyta, a po zjištění, že je maringotka celkem těžká, jsme se rozhodli na tento ročník sehnat dvojspřežení. Pojede s námi jeden kočí z Moravy, na kterého jsme dostali doporučení, tak uvidíme, jak se na sebe naladíme.

Kudy budete letos cestovat?

Začínáme 7. 8. v Břeclavi na místním festiválku Park žije a pak pojedeme přes Lednici (9. 8.), Hlohovec (11. 8.), Mikulov (13. 8.), Klentnici (15. 8.), Dolní Věstonice (17. 8.), Strachotín (18. 8.) a skončíme v Pouzdřanech (20. 8.). Konkrétní místa v obcích budeme s předstihem zveřejňovat na naší facebookové stránce a jistě je zveřejní i samotné obce. Tak snad nás po cestě nezradí žádný kopec!

Co byste chtěla dodat?

Že se na další putování těším jako malá holka. Kočování má v sobě takový zvláštně nostalgický nádech letních táborů, čtrnáct dní trvajícího festivalu a nomádské existence. Přijeďte, těšíme se na vás!


Komentáře k článku: Alžběta Nováková: Bylo by škoda nechat maringotku chátrat na zahradě

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah, ↑