Afrika vypráví – Deváté Hry Frankofonie v Kinshase
Mezinárodní organizací frankofonie (OIF) se sídlem v Paříži jsem byla nominována jako porotkyně devátých Her Frankofonie v konžské Kinshase v sekci vypravěčů ve dnech 27. července – 6. srpna 2023. Stala jsem se tak první a jedinou kulturní porotkyní z České republiky za dobu konání Her.
Už svou nominací vyhráli všichni zúčastnění, ale na stupně vítězů se mohli postavit jen tři: Burkina Faso, Niger a Konžská demokratická republika FOTO LUCIE NĚMEČKOVÁ
Hry Frankofonie jsou mohutnou prestižní mezinárodní akcí, která se koná jednou za čtyři roky. Jejich myšlenka se zrodila na summitu frankofonních zemí v Québecu v roce 1987 a první ročník se uskutečnil v Maroku o dva roky později. Účastní se jich sportovci a umělci od 18 do 35 let z celého frankofonního světa. Letos se podílelo celkem 3 500 soutěžících, z toho 1 810 sportovců a 1 690 umělců z 37 zemí. Sportovní utkání probíhala v disciplínách, jako je atletika, para atletika, basketbal, cyklistika, fotbal, judo, stolní tenis, africký a řeckořímský zápas. V kulturní sekci se soutěžilo ve zpěvu, vyprávění, tanci, hip hopu, žonglování, literatuře, performanci s obřími loutkami, malířství, fotografii, sochařství či digitální tvorbě. Nejúspěšnější bylo Maroko (37 medailí), druhé Rumunsko (25), třetí Kamerun (24).
Významem i atmosférou by se Hry Frankofonie daly přirovnat k olympijským hrám. Pompézní zahajovací i závěrečný ceremoniál se uskutečnil na plně obsazeném Stadionu mučedníků (Stade des Martyrs) s kapacitou 80 tisíc míst, za přítomnosti prezidenta Konžské demokratické republiky (RDC) Felixe Tshisekediho a dalších významných kulturních a politických činitelů země a vyslanců frankofonních zemí. Na zahajovacím ceremoniálu defilovaly všechny delegace, místní loutkáři představili obří loutku leoparda, taneční a hudební vystoupení doprovázel videomapping evokující kulturní a přírodní bohatství Konga: veletok Kongo, přírodní parky, nejbližší lidské příbuzné šimpanze bonobo, konžskou rumbu, která je od roku 2021 součástí chráněného kulturního dědictví UNESCO, subkulturu elegantního oblékání zvanou sape či městskou kulturu. Kongo prý nezažilo velkolepější událost od dob slavného boxerského zápasu Muhammada Aliho s Georgem Foremanem na stadionu Tata Raphaeël před takřka padesáti lety.
SÁZKA NA KLASIKU
Soutěže jednotlivých sekcí probíhaly na různých místech Kinshasy. Vyprávění hostilo Centrum Valonsko-Brusel. V porotě kromě mě zasedli Hassane Kouyaté (Burkina Faso), ředitel Festivalu frankofonií v Limoges, Abdon Fortuné Koumha (Kongo-Brazzaville), ředitel divadla Espace Tiné a festivalu Dol’En Scène, Audrey Levert (Francie), ředitelka Kulturního centra Charlieho Chaplina ve Vaulx-en-Velin a prezidentka poroty Geneviève Pelletier (Kanada), ředitelka divadla Théâtre Cercle Molière ve Winnipegu. Také ostatní poroty se vyjímaly díky významným osobnostem, byli mezi nimi například burkinafaský choreograf a tanečník Salia Sanu, beninský dramatik Ousmane Sembene či senegalský rapper Didier Awadi.
Vypravěčů a vypravěček bylo celkem šestnáct. Převládaly západoafrické země, další účastníci (vždy jeden z každé země) byli vybráni z Maroka, Madagaskaru, Francie – Martiniku, Rumunska a Kanady. Každý vypravěč či vypravěčka měli za úkol vyprávět volně vybraný příběh do patnácti minut. Mohli vystoupit buď sólově, nebo s živým hudebním doprovodem. Převládala vyprávění klasických afrických či karibských příběhů, plných poetických metafor a humanistických poselství. Svůj osobní, současný příběh o diskriminaci představila prostřednictvím slova a videa pouze romská vypravěčka Alina-Ionna Serban z Rumunska.
Porota se při hodnocení řídila pevně stanovenými pravidly pro vyprávění, oceňovala nejen techniku vyprávění, kvalitu a interpretaci vyprávěného příběhu, ale také osobní vklad, vlastní přítomnost na scéně či interakci s diváky. S kolegy a kolegyněmi jsme vedli dlouhé a vášnivé debaty především o specifické formě vyprávění, kterou nelze zaměnit s jinými žánry, jako je one (wo)man show, stand up nebo sólová divadelní inscenace či performance. Přeli jsme se nad schopnostmi vypravěčů, ale též nad otázkami modernity a tradice a žánrové otevřenosti či uzavřenosti.
Bohužel někteří jinak velmi talentovaní tvůrci se silnými příběhy balancovali na hraně vypravěčského žánru – například již zmíněná rumunská vypravěčka nebo Angoung Zé z Kamerunu, jenž vyprávěl prostřednictvím slov, tance a zpěvu. Využil také africkou tradiční masku, v níž byl převlečen doprovázející hudebník. Vypravěč sám se převtěloval z jedné postavy do druhé, aniž by se vracel do polohy vypravěčské. Do finále se tudíž probojovalo pět vypravěčů a vypravěček, kteří splnili všechny vypravěčské předpoklady a především vyhověli specifickému žánru (Burkina Faso, Kanada, RDC, Niger, Burundi).
Laureátkou vypravěčské soutěže se nakonec stala jednomyslně Moumoula Hanna Samira z Burkiny Faso se svým zamyšlením nad současným světem, který opěvuje v jeho různosti. Druhý skončil Mamane Iro Salifou z Nigeru, jenž se stylizoval do tradičního mudrce předávajícího dávný příběh o míru mezi lidmi, který však v čase, kdy jeho země prochází obrovskou zkouškou, vyznívá nesmírně aktuálně. Třetí se umístil třiadvacetiletý Dan Bosembo z RDC, který se předvedl nejen jako výborný vypravěč, ale také zpěvák a tanečník i miláček publika. První tři soutěžící získali kromě medaile také velkorysou finanční podporu OIF po celé příští tři roky.
V sázce bylo mnoho, proto snad všechny soutěže provázelo obrovské napětí. V případě, že se rozhodnutí poroty lišilo od názoru diváků, členů delegací či samotných soutěžících, byli porotci vystaveni mnohdy velmi ostrým konfrontacím. Naše rozhodnutí bylo víceméně přijato s respektem, ale například při vyhlášení výsledků v sekci digitální tvorby fanoušci Konga porotu vypískali, protože jejich zástupci neobsadili první, nýbrž až druhé místo.
Tarmac des auteurs je divadlem vydupaným ze země – jeho zakladatel a ředitel, dramatik Israël Tschipamba, o tom ví své… FOTO LUCIE NĚMEČKOVÁ
KONGO NENÍ JEN RUMBA
Vzhledem k tomu, že se Hry uskutečnily za výjimečně přísných bezpečnostních opatření, nebylo možné se svobodně pohybovat po městě. K přepravě jsme museli využívat přidělených osobních řidičů a bodyguardů. Přesto se mi podařilo dostat se v doprovodu dramatika a divadelního ředitele Israëla Tschipamby alespoň do jeho divadla Tarmac des auteurs a zúčastnit se zkoušky právě připravované inscenace mladého konžského dramatika Davida Ilungy.
Kongo je vnímáno jako země hudby, především konžské rumby, a výtvarného umění. Ale i divadlo má důležité místo v kultuře Konžanů, i když je jeho historie poměrně mladá. Počátky divadla, jak ho známe z Evropy, jsou v RDC spjaty s působením křesťanských misionářů počátkem 20. století. Především jezuité jej využívali k šíření víry a moci. Divadlo provozovali zhruba od čtyřicátých let 20. století také evropští kolonizátoři pro své vlastní rozptýlení a do Konga zajížděly z Francie či Belgie evropské divadelní skupiny. Ale své divadlo začali hrát i sami Konžané. Evropské a africké skupiny však měly odlišný repertoár, herce i diváky. Společně začali hrát v podstatě až v období nezávislosti v šedesátých letech.
V době kolonialismu divadelní situaci komplikovala nebývalá krutost, s jakou si zde vedli belgičtí kolonizátoři. V sedmdesátých a devadesátých letech divadelní vývoj zase určoval kult diktátora Mobutua, který inicioval především masové podívané na oslavu tzv. autentických konžských hodnot. Za otce moderního divadla považují Konžané Alberta Mongitu, který byl počátkem padesátých let 20. století motorem nejen konžského divadla, ale také filmu. Založil vlastní divadelní soubor, pro který psal divadelní hry, zprvu v jazyce lingala, a několik festivalů. Když v roce 1969 vzniklo v Kinshase Národní divadlo, byl po něm pojmenován Sál Mongita. V Kinshase také od sedmdesátých let působí Národní konzervatoř. Od osmdesátých let sílí decentralizační tendence a divadelníci vyrážejí za svými diváky do městských částí Kinshasy, kde hrají za nízké vstupné pro lidové publikum převážně konžský repertoár.
Dnes je kromě Kinshasy takovým druhým hlavním městem divadla Lumumbashi v provincii Katanga. V obou centrech se divadelní život soustředí převážně kolem evropských institucí, jako je Francouzský institut nebo Centrum Valonsko-Brusel. V Kinshase je v současné době v podstatě jediným progresivním a fungujícím divadlem Tarmac des auteurs. V roce 2001 ho v nejstarší čtvrti Kinshasy zvané Kintambo založil Israël Tschipamba. Tarmac je povrchový materiál, asfalt, který pokrývá například přistávací letištní plochu. A Tarmac des auteurs chce být právě takovou přistávací plochou pro autory a autorky. Za více než dvacet let své existence se stal epicentrem konžské dramatické tvorby, líhní nových dramatiků a dramatiček. S touto myšlenkou souznějí i přidružené festivaly. Převážně mladým autorům a autorkám je věnován festival Ça se passe à Kin (Děje se v Kin, tedy Kinshase), který vznikl v roce 2010. Je to v podstatě nejdéle trvající divadelní festival ve střední Africe. V jeho programu najdeme především inscenace současných afrických her.
Před třemi lety zde vznikla také setkání dramatiků a dramatiček Rencontres dramaturgiques de Kinshasa (Dramatická setkání v Kinshase). Israël Tschipamba tvrdí, že je potřeba vytvořit autentický divadelní konžský repertoár. Autoři, kteří žijí v zahraničí, podle něj píší z pozice expatů. O Kongu je však potřeba psát zevnitř.
DIVADLO VYDUPANÉ ZE ZEMĚ
Tarmac des auteurs je atypické divadlo. Rozhodně neodpovídá tomu, co si pod pojmem divadelní budova představujeme my Evropané. Tedy pokud jde o vnější podobu a technické parametry. Ale jak říká Israël Tschipamba, v Africe člověk nemůže srovnávat s tím, co zná z Evropy. Divadlo Tarmac des auteurs je v současné době v rekonstrukci a zárodkem toho, v co se jednou promění. Přesto naplno funguje. Z jednopodlažní budovy stojí v podstatě jen betonový skelet beze stěn. Takže během produkce se často stává, že k divákům doléhají zvuky od sousedů či z ulice. V dolní části se nachází jeviště a hlediště zhruba pro sto diváků. V patře jsou budoucí kanceláře, ateliéry, zázemí pro rezidenty. Parcely jsou v Kinshase závratně drahé, takže už to, že se podařilo toto místo obsadit právě divadlem, je v podstatě malý zázrak.
Dělat divadlo v Kinshase není jednoduché. Často se musí spokojit se základním technickým vybavením, s pár světly, mixážním pultem a skromnou scénografií. Je také nutné mít vlastní generátor, protože elektřina často vypadává. V zemi, kde neexistuje státní ani městská podpora, jsou divadelníci odkázáni v podstatě sami na sebe. Spoustu nákladů financuje Israël Tschipamba ze svého či z peněz místních bohatých a osvícených donátorů. Většina podpory však přichází ze zahraničí, především z Francie a Belgie. Složité to nemají jen divadelníci, ale i diváci. Představení začínají zpravidla ve 20:30, aby se diváci dostali včas z práce. Ovšem skutečný začátek se řídí až podle dopravní situace. Doprava po patnáctimilionovém městě, ať už vlastním autem, taxíkem, či na mopedu, je velmi náročná kvůli obrovským, často několikahodinovým zácpám. A tak se zkrátka začne hrát, až když jsou všichni diváci na místě. Israël Tschipamba říká, že v Kinshase vládne organizovaný chaos, a proto pro své divadlo strategicky vybral právě čtvrť Kintambo. Žije v ní spousta kulturymilovných obyvatel, kteří si mohou dovolit jít za nízké ceny do divadla, a nachází se také nedaleko od rezidenční evropské čtvrti, takže se sem poměrně snadno dostanou i v Kinshase žijící Evropané.
Díky Hrám Frankofonie v Kinshase jsem měla možnost po západní Africe na vlastní kůži zakusit realitu středoafrické země a sílu jejího hlavního města. Obdivovat nesmírnou houževnatost a kreativitu Konžanů, která se neuzavírá do zdí divadel, koncertních sálů nebo výtvarných síní, ale proudí v ulicích a souzní s každodenním životem. Životem, který podle toho, co jsem viděla, není vůbec snadný. Uvědomuji si, jaké mám obrovské štěstí, že jsem se narodila v privilegované části světa. Je třeba vážit si toho, co máme u nás doma v Evropě, a pečovat o to. A pak je tu odpovědnost. Vůči těm, kterým se té privilegovanosti nedostává.
Komentáře k článku: Afrika vypráví – Deváté Hry Frankofonie v Kinshase
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
