Adéla Kajn odpovídá Varyšovi (No. 5)

Milý Vojtěchu,

jsou mezi námi stále lidé, kteří pokládají divadlo, nebo dokonce operu (operetu!!!) za něco seriózního, tím spíše pak kritiku. Dialog s těmito smutnými apoštoly vážnosti samozřejmě lze vést, ale mnoho smyslu to nemívá. Shodou náhod tito lidé tvoří většinu mezi tzv. divadelní odbornou veřejností a k ještě větší smůle mezi diváky. (Což je mimochodem důvod, proč spousta lidí do divadla nechodí – ne že by neměli rádi divadlo, ale nemají rádi tohle divadlo, co se pod knutou měšťanů, konzervativců a bdíčů nad patřičností všude hraje.) V dějinách velkých divadel, mezi něž patří především ta, co mají v názvu „městské“ nebo „národní“, jsou obvykle krátké průrvy nadšení a spontánní tvorby, když se nějakou škvírou v kontinuu prodere pár odvážlivců, co mají zrovna dost energie a nápadů. Zanedlouho pak past sklapne a vše jede ve starých kolejích. Ovšem to, že zážitek z poloprázdného sálu (čím větší a čím prázdnější, tím lepší) je k nezaplacení, víme o oba. Ale vysvětluj to někomu…

Čili sbohem,

Adéla

Autor: Adéla Kajn
Publikováno: 25. prosince 2010

Komentáře k článku: Adéla Kajn odpovídá Varyšovi (No. 5)

Kateřina Jírová

Dovolím si vstoupit do Vaší korespondence. Nedomnívám se, že by většina odborné veřejnosti patřila k měšťanům a konzervativcům a „bdíčům nad patřičností“ (pozoruhodný obrat). Většina diváků a zřizovatelů však k měšťanům, konzervativcům a „bdíčům nad patřičností“ patří. Proto také chodí do měšťanských divadel, kde se hrají veselé řachandy a vůbec se tam lidé především pobaví. Proto také tato divadla mají plno. Diváci, kteří nemají rádi tohle divadlo, si mohou vybrat z přepestré nabídky „alternativního divadla“, tam se většinou dají získat vstupenky ještě chvilku po ohlášeném začátku představení, netřeba posílat příbuzné měsíc předem do fronty.

30.12.2010 (13.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Adélo,
mně se Vaše dopisování a diskutování s VV moc líbilo a byl bych rád, kdybyste do DN psala více a častěji. Třeba reportáže z Berlína. I tento Váš závěrečný list je psaný s espritem a vtipným nadhledem. Dovolím si však s Vámi v jedné tezi nesouhlasit. Myslím, že právě dialog se „smutnými apoštoly vážnosti“, tedy s těmi, kteří daný obor berou a vnímají vážně/seriózně, smysl má, neb je o čem diskutovat a existují aparáty pro argumentaci. Navíc oni „seriózní“ pánové a dámy často pro humor smysl mají a do dialogu jej zapojují. Naopak s apoštoly humoru a nevážna vést dialog smysl většinou nemá, neb je velmi snadné nasadit si šaškovskou čepici a samo téma svést do nesmyslna. Nebo si myslíte, že kritika – nebo dokonce sám život – jsou především hrou a vyhrává ten, kdo si hraje/zahrává nejvíc?

31.12.2010 (1.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,