Náš čas není neomezený

Letošní Palm Off Fest hostil světově uznávaný estonský soubor, držitele Zlaté trigy z posledního ročníku Pražského Quadriennale, Teater NO99. S jeho uměleckým vedoucím a jedním ze zakladatelů Tiitem Ojasooem jsem se sešla den před pražským hostováním v kavárně Divadla pod Palmovkou. Mluvili jsme o vzniku divadla, číselné symbolice a v neposlední řadě o konečnosti každého, nejen lidského a uměleckého úsilí. Neuplynulo ani čtrnáct dnů a divadlo zveřejnilo na svých webových stránkách prohlášení, že na začátku příštího roku ukončuje svou činnost. Rozhovor z Palmovky najednou získal zcela nové konotace. V prohlášení, pod nímž je podepsán celý umělecký soubor, stojí, že důvody k ukončení činnosti nelze nijak zformulovat a objektivně vysvětlit. Přesto jsem se pokusila s Tiitem Ojasooem prostřednictvím e-mailu spojit, bohužel bez odezvy. Chtěla jsem vědět, kam budou směřovat kroky jednotlivých členů již bývalého Teateru NO99 a především jestli si po patnácti letech své existence odpověděli na otázku, s níž svou existenci začínali a která padla i během našeho hovoru: Je divadlo „pouze“ umění?