Víte, co je nejdůležitější?

Začínáme nový, už 27. ročník Divadelních novin. Děkuji všem, kteří s námi loňské Divadelky sledovali, četli nebo psali. A věřím, doufám, že spolu vydržíme i letos. Za redakci jsme odhodlaní být nadále názorově otevření, psát o všem podstatném, co se v našem divadle, ale i za jeho hranicemi, a vůbec v naší a evropské společnosti, stane. Nadále nám půjde o to, věci promýšlet, bránit se demagogiím a jednoduchým návodům na úspěch.

Podle astrofyzika Jiřího Grygara přibývá lidí, kteří nevěří vědě, ale žvástům o placaté Zemi. Takových lidí, obávám se, přibývá všude kolem nás, proto je nutné stále dokola vysvětlovat, že Země je kulatá, že k životu potřebujeme víc než jen alkohol a základní potraviny, že umění je něčím víc než zábavou, že kultura určuje, jak se lidé budou chovat, jak přemýšlet, a podle toho budou úspěšně obchodovat, vyrábět, pracovat. Žít si. Jsou to věci jasné po tisíciletí a trochu se stydím je tu školometsky připomínat, jenže když ono přibývá těch, podle kterých je Země placatá.

V tomto čísle najdete obvyklou anketu o Inscenaci roku a je, myslím, potěšitelná v tom, že v ní uspěly inscenace chytré, nejednoduché. Esteticky i tím, co jejich tvůrci deklarují o našem světě. O takových budeme psát zvlášť rádi a věřím, že o takových si naši čtenáři nejraději počtou.

Snad neurazí uzavřít novoroční přání citací jednoho dávného operního režiséra, který vítal nováčky k divadlu slovy: Pane kolego, víte, co je nejdůležitější u divadla? Pane kolego, nenechat se nasrat.

Tak se také nenechme. Přeji nám všem okolo Divadelních novin dobrý rok 2018.