Patnáct řádků… Martina J. Švejdy

Při sledování Naprosto neuvěřitelné události: Ženitby v Divadle na Vinohradech mě na adresu vinohradského divadla napadá jediné slovo: nereformovatelnost.

Režisér Morávek vytvořil pro tamní soubor solidní „light“ produkt své poetiky: přehledně vystavěný, s obvyklou mašinérií, s tradičním pevným vedením účinkujících. Jenomže herci, jak jim je jenom dán na chvilku prostor „přitlačit na pilu“, předvést své oblíbené herecké fígle, hned této příležitosti využívají. A diváci, už od samého začátku natěšení právě na toto herectví, srdečně aplaudují těm opravdu nejjednodušším fórům…

Vypálit. Na třicet let zavřít. Vyhnat herecký soubor a zapovědět přístup divákům, kteří byli zvyklí do vinohradského divadla chodit. A nebo se zkrátka smířit s tím, že vinohradské divadlo je měšťanskou scénou a dávat jí tedy to, čeho si opravdu žádá.

Autor: Martin J. Švejda
Publikováno: 18. června 2010

Komentáře k článku: Patnáct řádků… Martina J. Švejdy

Martin Bernátek

A co jí – vinohradské scéně – dávat, resp. čeho si opravdu žádá? Žádá si scéna a její diváci „light“ produkty solidních režisérů? Existuje dnes nějaké měšťanstvo? Neexistuje. Proto bych korigoval otázku dávání od abstraktního pojmu měšťanské scény ke konkrétním ne-měšťanským (maximálně městským) divákům a než to, co si žádá dával to, co si zasluhuje (nic…daleko míně peněz?). To je otázka politická, takže, jak píšete: Buďto dát měšťanské scéně měš’tanstvo (Pavel Janoušek v devadesátch upozorňoval na potřebu – i nedostatek – snobů), nebo „měšťanskou“ scénu vypálit (s „měšťanstvem“?). Ale přeháním, hlavně – jako třídu,sociální vrstvu, ideologii… tohle divadlo – kdysi měštanské – reprezentuje?

19.06.2010 (13.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Škorpil

A co se smířit s tím že Vinohrady jsou divadlo reprezentující, s odpuštěním, střední proud. A protože jsou placeny z veřejných a nikoli soukromých peněz, trvat u nich na kvalitním provedení kvalitního repertoáru. Tak já čtu Švejdovo „dávat jí tedy to, čeho si opravdu žádá.“
tedy, například, lepší než seriálové herectví v opravdu solidním repertoáru (stavícím, třeba, na klasice, dramatu 20. století a třeba i nějaké té současné hře napsané, nebo zvolené, s ohledem na charakter této scény).
vezmeme-li DnV jako solidní repertoárovou scénu pro běžnou střední vrstvu, musíme od ní tu solidnost také požadovat.
Nic víc, ale taky nic míň.

19.06.2010 (13.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Ano, samozřejmě že je nejprve třeba si povědět, jaký je dnešní obsah slova „měšťanstvo“. Zkraje úvah by ale myslím stačilo říct: je zbytečné, aby byly v Praze z veřejných zdrojů přímo podporována Městská divadla pražská a zároveň Divadlo na Vinohradech a aby v Divadle na Vinohradech pracovali tvůrci (ambiciózního) „režisérského“ typu divadla, neboť tomuto typu scény je vlastní tzv. herecké divadlo. Tedy: nikoli Hilar či Morávek, ale Kvapil či Dudek.

21.06.2010 (19.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,