Lidové noviny v rukou pletichářů
Je to bezmála měsíc, co Jana Machalická otiskla hodně podivnou inventuru poměrů v ND, SOP a na MKČR, v níž, jako už dříve, volně pábí nebo možná účelově lže – co jiného si myslet, pokud ji nechci podezírat z neznalosti věci? Krátká věta, v níž není pravdivé jediné slovo, by mohla vstoupit do novinářské Guinessovy knihy rekordů. Požádal jsem proto autorku, Jiřího Peňáse a šéfredaktora listu Dalibora Balšínka o otištění opravy, mé Zasláno však otištěno nebylo a na mail z 27. června a urgenci z 10. července nikdo z Lidovek ani neodpověděl. Nad takovým psaním a jednáním se nesmí mávnout rukou, proto o něm informuji zde.
ZASLÁNO
Jana Machalická v článku Inventura v Národním divadle, Státní opeře a také na ministerstvu z 25.6.2012 mimo jiné k transformaci operních souborů uvedla, že „studie vypracovaná Josefem Hermanem, podle níž se mělo všechno provádět, vznikla z ryze osobních pohnutek za ministra Riedlbaucha“ – v uvedeném tvrzení není jediná pravdivá informace, jen jedno nedoložené pomlouvačné nařčení.
„Ideovou studii“ pod názvem Koncepční model operního divadla v Praze objednal na jaře 2010 tehdejší ředitel odboru umění a knihoven MKČR František Zborník coby výchozí materiál k základní rozvaze, jak řešit operní poměry v Praze. Trojice autorů Josef Herman, Lenka Šaldová a Luděk Golat ve studii pojednala základní historické, teoretické a produkční aspekty organizace pražského operního života, a konstatovala, že současné uspořádání tkví hluboko v 19. a 20. století a nerespektuje soudobé evropské produkční modely: především existenci souborů ve vhodné právně-institucionální formě, která umožňuje sdružovat prostředky, financovat vícezdrojově, neodrazuje soukromé donátory, a která často vznikla rozdělením dřívějších vícesouborových divadel na jednotlivé instituce (občas formou volného „holdingu“), působící ve vlastních budovách. To jsme doporučili i pro Prahu – v Evropě má jednoho ředitele první státní činohry, baletu a opery už pouze Národní divadlo Praha, jiné významnější divadlo, v němž by se pod jednou střechou střídala činohra s operou a baletem, v Evropě také nenajdete.
Fúzi Státní opery Praha s Národním divadlem jsme v ideové studii samozřejmě vůbec neřešili. Jde o praktické rozhodnutí a skoro pochybuji, že se k němu ministr Besser inspiroval u nás: sice jsme nedoporučili pokračovat v koexistenci SOP a ND (dvě „státní“ opery soupeřící v jednom městě o dotace z jednoho státního zdroje, který navíc další operní divadla podporuje jen nepatrně, v Evropě také nenajdete), ale zásadně jsme nedoporučili likvidovat operu v SOP a ponechat jen operu v ND. A navrhli jsme, aby MKČR v Praze produkovalo pouze jednu operu s ambicí evropského operního domu, a to v nejlepším možném prostoru, za který považujeme budovu SOP. Jinak řečeno: navrhli jsme inovovat původem obrozenský model provozování divadla.
Radio Jerevan: Není pravda, že studii „vypracoval Josef Herman“, a že se podle ní za Radka Zdráhala „mělo všechno provádět“. Studie nevznikla „za ministra Riedlbaucha“ – za něho (a ředitele SOP Vocelky) byla objednána, odevzdána byla za ministra Bessera (a ředitele SOP Dohnányiho), ovšem do rukou konkrétního objednavatele Františka Zborníka, který byl krátce poté z MKČR propuštěn. Se studií se zřejmě i proto nikdy nepracovalo způsobem, k němuž byla určena, tedy jako s podkladem široké veřejné diskuse, jak problém pražských oper řešit. Docela rád bych se od Machalické dozvěděl, z jakých „ryze osobních pohnutek“ mohla vzniknout, natož jak došla k tomu, že studii MKČR původně nechtělo zaplatit, jak uvádí dále, či že ji náměstek Radek Zdráhal „popadl jako mantru“. Ta o Červené Karkulce je také pěkná.
Jana Machalická spolu s kolegyní Helenou Havlíkovou prostě bojují za zachování samostatné SOP v podobě, v jaké existovala do 31.12.2011. Nic proti tomu, jen by měly uvádět vlastní věcné argumenty pro takové řešení a opakovaně účelově nemlžit a nepomlouvat ty, kteří mají odlišný názor. Právě Lidové noviny se podílely na mediálním a politickém tlaku, aby daňoví poplatníci nadále platili dvě pražské „oblastní“ opery, a jestli dosáhly svého, jak Machalická naznačuje, nemyslím, že věci pomohly. Neboť nejde o počet operních souborů, ale o umělecky a ekonomicky smysluplnou organizaci zdejšího operního divadla v době hospodářské krize, a to neřeší slučování či rozdělování SOP a ND, to jsou hrátky ryze personální, hrané z osobních pohnutek.
Komentáře k článku: Lidové noviny v rukou pletichářů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
petr pavlovsky
O tom,
že J. Machalická diskutuje jenom velice výběrově, se již přesvědčili mnozí kolegové. Srov. Time Out P.P. No. 9 – „Nestojím vám za odpověď“?
Pokud jde o pražské opery, napsal jsem toho na iDN letos o tom již mnoho, často v diskusích s kol. Hermanem. Kupř. Time Out P.P. No. 8 – „Jedna či dvě opery v Praze?“
Pokud si vzpomínám, v názoru na potřebné zrušení SOP jsme se nelišili, rozdíl byl pouze mezi úsporným návrhem J. H. – nechť je v Praze pouze jedna opera: opera ND (hrající v budově Neues Deutches Teater) – a náročnějším návrhem mým – nehť v ND hraje jeho opera, a to za peníze ministerské (ze státního rozpočtu), zatímco v uprázdněné budově nechť je zřízena městská opera – opera hlavního města Prahy – dotovaná z městského rozpočtu.
Kontroly, které právě probíhají na magistrátě ukazují, že „zdroje tu jsou“! (Když nejsou vytunelovány!)
P. S. Správný pravopis je GuiNNessova kniha rekordů (book od superlatives).
19.07.2012 (10.28), , Trvalý odkaz komentáře,