Zemřel Pavel Zajíček
Na balkoně svého bytu ve Vojtěšské ulici v Praze v prosinci 2014. Foto Petr Tomaides
15. 4. 1951 Praha – 5. 3. 2024 Praha
Básník, textař, hudebník, výtvarník, zakladatel souboru DG 307, signatář Charty 77, jeden z nejvýznamnějších představitelů předlistopadového českého undergroundu.
Po nedokončených studiích na Stavební fakultě ČVUT pracoval v různých dělnických profesích jako kulisák, lesní dělník nebo se živil výrobou sáčků. V roce 1973 založil spolu s Mejlou Hlavsou undergroundovou hudební skupinu DG 307, která s několika přestávkami a mnoha personálními obměnami fungovala do roku 2016. V roce 1976 byl společně se členy Plastic People ve vykonstruovaném procesu odsouzen na rok k trestu odnětí svobody za výtržnictví (odseděl si jej v Plzni na Borech) – rozsudek byl v roce 2003 zrušen Nejvyšším soudem.
V sedmdesátých letech jako frontman skupiny DG307. Foto archiv
Roku 1980 vynuceně emigroval nejprve do Švédska, kde opustil svou rodinu a našel si švédskou přítelkyni. Partnerem jeho manželky se později stal Švéd. Zajíček začal studovat ve švédské Uppsale a Göteborgu švédštinu a angličtinu, ale v roce 1986 se přestěhoval do New Yorku. Tam experimentoval výtvarně i hudebně, našel si další ženu, oženil se a měl další dítě.
Pavel Zajíček (vlevo) a Mejla Hlavsa v roce 1973. Foto Ivo Pospíšil
Po převratu v roce 1989 žil střídavě v New Yorku a v Praze, od roku 1995 žil trvale v Praze. Jeho zdravotní stav se po prodělané mozkové mrtvici výrazně zhoršil. /Více o jeho životě zde, resp. zde./
Byl především literátem, podílel se však také na hudební podobě DG 307, byl tvůrčí i výtvarně a působil dokonce i jako herec. V malých rolích se objevil i v některých filmech. Nejznámější je jeho role rozhlasového moderátora ve filmu Knoflíkáři (1997). Dále ztvárnil například roli Lurii v adaptaci knihy Jáchyma Topola Anděl Exit (2000).
Je autorem dvou desítek sbírek a stovek písňových textů. Před rokem 1980 se ilegálně – nahrávkami a opisy – šířily jeho texty a písně pro DG 307. Svými básněmi také přispěl do repertoáru skupiny The Plastic People of the Universe. Texty, které nebyly určeny ke zhudebnění, publikoval v řadě samizdatů, které měly originální výtvarnou koncepci a byly vydány v minimálních nákladech. Patří sem Mařenická kniha (1977, jediný exemplář), Dopisy (Tok okamžiků) (1977), Vyslov sám sebe i svůj svět (1977), Úlomky skal (1979), Roztrhanej film (1980), Šedej sen (1980) a Listy k čemukoliv (1980). Tyto texty vyšly souborně pod názvem Zápisky z podzemí (1973–1980). Ve sbírce DG 307 – Texty 1973–1980, publikované pod pseudonymem Pavel Z., jsou obsaženy jeho zhudebněné texty. Próza Jakoby… Svět v zrnku písku… vyšla v roce 2003. Sbírka Cesta vlakem z P. do B. – Pollockovy fleky odposlouchaná slova vyšla v roce 2007. V roce 2008 vyšla v bibliofilském vydání sbírka Roztrhanej film, jejíž součástí je CD s autorským čtením a originální grafický list Pavla Zajíčka. V roce 2010 vydal 38 stránkové Pohádky se špatným koncem (Vetus via) komponované jako skladba z krajiny snu. V roce 2012 vyšla jeho poslední sbírka Chvění. V roce 2014 se účastnil projektu Revolver revue Jedna věta (RR, 2015), kdy každý svůj den toho roku popsal jedinou větou.
S Cenou Divadelních novin 2015 v oboru Alternativní divadlo za inscenaci Pustina. Foto archiv DN
Poezie Pavla Zajíčka je expresivní, záměrně používá hovorovou řeč a vulgarismy („můj kraj stejně jako tvůj kraj / jde do prdele“), angažovaná („milovat / neživý i živý / nevidět ve všem / jenom chyby / přijímat co tě / voslovuje / voslovit / co tě vobklopuje…“), ovlivněná surrealismem („…vodsouzený / zavěšený / na pupeční šňůře / kdo nám pomůže / až vypadnem ven? / kdo nám rozdupe / narozenej sen?…“), často odkazuje na archetypální symboly (cesta, oheň, stín, kořeny, znamení…). S textem Anti, jenž obsahuje větu „běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu“, operovala StB a byl použit i soudci v procesu se skupinou The Plastic People of the Universe. Jeho pozdější tvorba je intimnější a neurčitější. Ačkoli je jeho poezie žánrově různorodá, obsahově vytváří kompaktní celek. Autor se stále snažil „zůstat sám sebou uvnitř toho šílenýho běsu“. Jeho knihy vyšly – vedle češtiny – ještě v angličtině a švédštině.
V inscenaci Studia Hrdinů Pustina (režie Miroslav Bambušek, premiéra 6. října 2014, poslední uvedení 21. března 2016). Foto Jan Dvořák
Byl aktivní i v divadle. V roce 2014 s ním režisér Miroslav Bambušek vytvořil ve Studiu Hrdinů v Praze inscenaci Pustina (Zajíček napsal text a v inscenaci i vystupoval – recenze v DN zde, resp. zde/). Inscenace byla festivalem …přístí vlna/next wave… oceněna jako Projekt roku 2014, získala Cenu Divadelních novin za sezonu 2014/2015 v kategorii Alternativní divadlo a v roce 2015 byla na festivalu Malá inventura oceněna jako výjimečný počin na poli nového divadla cenou Česká divadelní DNA /více zde/. Filmový přepis a nahrávka vyšly v roce 2017 na DVD + CD u firmy Guerilla Records /zde/.
V roce 2014 obdržel Cenu Revolver revue za rok 2013 /více zde/. Loni v říjnu se stal čestným občanem Prahy. /Více o něm zde, resp. zde./
Dne 23. listopadu 2023 při přebírání čestného občanství hlavního města Prahy, které mu předal tehdejší pražský primátor Bohuslav Svoboda. Foto archiv
V roce 2016 prodělal mozkovou mrtvici a od té doby veřejně nevystupoval. O jeho úmrtí dnes na sociálních sítích informoval publicista Vladimír „Lábus“ Drápal. V Thomayerově nemocnici podlehl dlouhodobé nemoci, k níž se v posledních dnech přidružil zápal plic, napsal /zde/.
/Pro iDN z více zdrojů připravil a zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Pavel Zajíček
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Pavle,
sousede z Vojtěšské a od stolu na Oáze, kam jsi s cigaretou v ústech či v ruce občas přicházel a přisedl, když jsem s Magorem připravoval jeho pravidelné sloupky do Divadelních novin, chybíš tu a budeš. Stejně jako on a další z Tvé generace, kteří pomalu odcházejí do jiných světů.
Kdo vás zastoupí, kdo vás nahradí?
06.03.2024 (1.04), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Poslední rozloučení
se bude konat ve čtvrtek 21. března od 13 hodin při mši v kostele sv. Petra a Pavla v Praze – Radotíně. Na svém Facebooku to zveřejnil šéf Guerilla Records Vladimír Drápal /https://www.facebook.com/photo/?fbid=904967208302600&set=a.651201730345817/
12.03.2024 (18.50), , Trvalý odkaz komentáře,