Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 713)
V krajně nevlídné době přichází Divadlo Husa na provázku s muzejní expozicí O vzniku a zániku Chazarské říše, kterou zinscenoval Jan Mikulášek dle románu srbského spisovatele Milorada Paviće Chazarský slovník.
Dlouhý zástup zájemců o vstup prochází ukázněně kontrolami zdravotní bezpečnosti od pokladny Alžbětinskou scénou až do vestibulu k diváckým šatnám.
Sundávám ze zad baťůžek, svlékám si bundu, múza říká: Jan Mikulášek (1978) je současným kmenovým režisérem pražského Divadla Na zábradlí. Jeho jevištní adaptace Bernhardova Mýcení se v Cenách Divadelních novin stala Inscenací roku 2018. Na Provázek se tento tvůrce působivého výtvarného gesta pracující se střihem, hudebním kontrapunktem a paralelně se odvíjejícími ději vrací po mimořádně úspěšné inscenaci Don Quijote.
Zdravím se s dramaturgyní, spoluautorkou scénáře Kateřinou Menclerovou a usedám na vyhrazené místo v první řadě. Oddechuji. Rouška respirátoru se nadouvá.
Říše Chazarů patřila k nejvlivnějším mocnostem východní Evropy. Byli elitou mezi kočovnickými národy, ostrovem rozmanitosti mezi křesťanskými a islámskými velmocemi. Vystoupali až na vrchol a pak najednou zmizeli. Vyvanuli.
Červené stěně vévodí orámovaný obdélníkový panel opatřený bodavými hroty. Foto David Konečný
Hlediště je zaplněno. Diváci s tvářemi ukrytými pod rouškami se dívají na červenou stěnu, které vévodí orámovaný obdélníkový panel opatřený bodavými hroty.
Napětí z očekávání podtrhne muž s transparentem: Je čas ticha, vypněte své mobilní přístroje!
Múza pokračuje: Po Chazarech zůstal pouze slovník. Ale ani jej už léta nikdo neviděl. Shořel při převozu do Polska.
Na červenou plochu horizontu je promítán obrovitý titulek: Předmluva.
Stará paní (Ivana Hloužková) sedí na invalidním vozíčku, v rukou drží knihu. Foto David Konečný
Stará paní sedí na invalidním vozíčku, v rukou drží knihu.
Múza šeptá: Chazarský slovník!
Z přítmí vystoupí elegantní muž. Z úst mu vyklouzne bílý míček. Scénou projde žena. Na provázku za ní leze želva.
Hudba, zatmění, a jsme v muzeu.
Hudba, zatmění, a jsme v muzeu. Foto David Konečný
Dvanáct aktérů je v pohybu. Jsou průvodci, návštěvníky i muzejními exponáty. Odklinkávají své textíky a mizí, aby se zjevovali znova.
Je to bláznivý kolotoč. Ironii stíhá krutost, krutost hořká ironie.
Múza se ptá: Čemu se smějete, vždyť je to smutné?
Ale chytré. Řekl bych, až hrůzně současné…
Čemu se smějete, vždyť je to smutné? Foto David Konečný
Vzduchem víří písek. Písek se sype z dlaní. Pokrývá fosilie ve vitrínách. Mění se v mlžný prach.
Začínají mi slzet oči.
Proč pláčete? Tak zas smutné to není.
Herci prolézají labyrintem bodců obdélníkového panelu. Kroutí se jako červíci na háčku. Foto David Konečný
Herci prolézají labyrintem bodců obdélníkového panelu. Kroutí se jako červíci na háčku.
Múza je nadšená: Jsou znamenití. Pokroucenosti charakterů i prudké zlomy ve zkratkovitě črtaných figurách hrají virtuózně.
Hudební motivy řvou. A Cohen zpívá hit.
Obrazy lidského běsnění se střídají s ošklivostmi. Jsou pojmenovávána krveprolití a připomínány genocidy. Palba střelných zbraní ohlušuje sluch.
Palba střelných zbraní ohlušuje sluch. Foto David Konečný
Nápis na panelu Demokracie je mazán blátem a kroucen plamenem.
Náhle se objevují písmena slova Válka. Uklízečka smetá písek, na provázku táhne želvu.
Múza šeptá: Slavný román-lexikon sestávající z knihy křesťanské, islámské a hebrejské jako nezkrotně obrazivý příběh o odvěkém hledání ztracené jednoty ve světě rozbitém na střepy snů a skutečností je u konce.
Trpká, velkolepě ošklivá podívaná končí. Foto David Konečný
Končí i trpká, velkolepě ošklivá podívaná.
Múza se rozhlédne a říká: Respirátory přidušení zakuklenci tleskají. To je skvělý gag! Pak se ptá: Jde o kouzlo nechtěného nebo genialitu pana režiséra?
Balím se do hábitu, na záda nakládám baťůžek.
Divadlo vstupuje do života, přestává být divadlem. Foto David Konečný
Múza medituje: Škoda, že představení má několik konců. Jeden by docela stačil. V závěru se stejně mnohé jen opakovalo.
Ano, múzo, opakovalo. Právě v tom lze spatřovat krédo tvůrců, neboť lidstvo je nepoučitelné. Vše zlé se opakuje…
A divadlo vstupuje do života, přestává být divadlem, zpívá múza.
Prozpěvující rostou křídla, letí k věžím katedrály, tam náhle mizí.
Brno – Komín, 27. 1. 2022
Divadlo Husa na provázku, Brno – Milorad Pavič, Jan Mikulášek, Kateřina Menclerová: Chazarský slovník. Překlad: Stanislava Sýkorová. Režie: Jan Mikulášek, dramaturgie: Kateřina Menclerová, výprava: Marek Cpin, dramaturgická spolupráce a asistence režie: Marek David, asistent režie: Eliška Houserová. Inspice: Hana Senková, foto: David Konečný. Osoby a obsazení – Dr. Isajlo Suk: Jan Kolařík, Anastasija Suková: Ivana Hloužková, Dr. Dorota Schulzová: Sylvie Krupanská, Dr. Abú Kábir Mu´ávija: Vladimír Hauser, Van der Spaak: Dominik Teleky, Van der Spaaková: Růžena Dvořáková, Manuil van der Spaak: Tereza Marečková, Hlídač: Ondřej Kokorský, Uklízečka: Zdislava Začalová, Al-Akšání: Kryštof Bartoš, Starý hlídač: Pavel Zatloukal, Al-Mas´údí: Dušan Hřebíček. Premiéra 25. 1. 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 713)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
