Divadelní noviny > Blogy

GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 18)

Zpráva Dopravního podniku pro ty, kdož rádi jezdí parníkem:

Od zítřka žádné parníky nejezdí

                                                       (Brněnský večerník, sedmdesátá léta)

Jediná na elektřínu

Čítám Lidové noviny (tu a tam) poměrně pozorně a činil jsem tak i v pátek 4. září a to včetně páteční přílohy. A jak tak čtu, dozvídám se, že v Brazíli plyne čas jinak. Říká to architektka Věra Hampl, respektive autorka rozhovoru s touto mladou temperametní ženou, která se narodila v Rio de Janieru, ale už přes dvcet let žije v Česku, a nejspíše v Praze, neboť onen rozhovor se odehrál v Café Louvre, což, jak všichni vědí, je v Praze. A v tom rozhovoru se dozvídám, že mladá architektka zde pokračuje v kariéře… a mezi její poslední projekty patří návrh elektrické výletní lodi Bella Bohemia, která jako zcela první v Evropě jezdí na baterky o kapacitě sto kWh a vyráží na ekologické a neslyšné plavby po Vltavě. Pak se v tom článku dozvídám, jaké překážky musela mladá architektka překonat, jak se potýkala s lodními inženýry a jak mnoho se přitom naučila, například jak to udělat, aby nápoje neklouzaly na baru, atd., atd. A o něco dál se pod obrázkem lodi opět píše: Jediná na elektřinu…

Aby bylo jasno, naprosto nechci dehonestovat paní architektku Věru Hamplovou, nepochybně udělala poctivou práci a loď Bella Bohemia je jistě skvělá a posezení u baru bude bez problému. Potíž je v tom, že není první, ani zdaleka, protože ty první „na baterky“  u nás, v českých zemích, vypluly už v roce 1946 na brněnskou přehradu. Jmenovaly se Morava a Brno a hnedle po nich, jak jinak, Úderník. Nu a pak následovaly další, třeba Pionýr nebo Moskva, tu jsme pak my Brňané přejmenovali na Dallas, protože už se to smělo a Dallas je naše družební město. Další se jmenuje Stuttgart, protože i Stuttgart je naše družební město, a další Lipsko, protože se kamarádíme i s Lipskem.

A v roce 2011 jsme si pořídili Vídeň, kam záhy, patrně už v roce 2036, budeme jezdit po dálnici na kafé… Tehdy byl u slavnostního křtu i vídeňský pan starosta a jeho experti říkali, že i oni se na dálnici těší a že do toho jdou taky, a že v roce 2019 si připijeme na hranicích u Mikulova… Čekají tam dodnes. Z toho vidíte, že čas v Brazílii, a zřejmě nejen tam, vskutku plyne jinak než u nás…

Avšak pro poučení sl. autorky onoho článku rád uvedu, že brněnská Vídeň je loď se dvěma palubami, poháněná asynchronním motorem napájeným z olověných akumulátorů, dolní paluba má bezbariérový přístup a na střeše kormidelny jsou instalovány fotovoltaické články pro posílení baterií, že může vyvinout rychlost 8 uzlů (asi 15 km/h), má ponor 1,5 metru a uveze cca 200 pasažérů, atd., atd., je ovšem pravda, že řešení baru je tu mnohem jednoušší, prože Brňané nepijí.

Popravdě mne ale mrzí, že autorka si nedala více práce a nepodívala se z oken Café Louvre dál, když ne do Brna, tak třeba na Slezskou Hartu, kde také jezdí elektroloď, nebo do fy. Jesko v Hlavečníku na Pardubicku, kde podobné elektrolodě vyrábějí profesionálně. Trochu mne to mrzí kvůli desítkám a možná už stovkám nadšenců z brněnského dopravního podniku, kterým lodní doprava přirostla k srdci, a kteří tehdy sice nevěděli, že se chovají ekologicky, ale měli zdravý rozum a nechtěli zamořit přehradu naftou. A tak vzali součásti tehdejších „šalin“, včetně elektromotorů, a baterie, a v dílnách podniku na svých kolenou sestavili jako zcela první, první elektrickou loď, smím-li parafrázovat autorku.

„Parník“ Moskva v Brně. Foto: archiv brněnské přehrady.

Nu, snad se i čtenáři Lidových novin dozvědí, jak to vlastně bylo, a je.

A ten vtípek nahoře? Nejspíš všichní vědí, že tramvajím se v Brně říká šalina, možná už méně, že lodím, které brázdí vlny Brněnské přehrady, parníky. Ta zpráva skutečně vyšla v Brněnském večerníku. A nikdo se nezlobil. Neprotestovali ani odpovědní činitelé DpmB (Dopravní podnik města Brna) ani vedení novin, ani nadřízení soudruzi.

A tak si trochu stýskám: Glosu Jediná na elektřinu jsem poslal do redakce přílohy Lidových novin. Příslušná paní redaktorka mi poděkovala a napsala, že ji posílá odpovědnému panu editorovi. No, patrně k němu ještě nedorazila.

A ještě dovětek. Nevím, zda to mé povídání v páteční příloze otisknou. Nejde ani tak o mně, ale když se chybička vloudí – má se napravit. Celá republika nyní žije v omylu…

• Autor: Ladislav Vencálek
• Publikováno: 27. září 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 18)

1. ivan kozák

   

   Ahoj Láďo,
   absolutní souhlas. A jen pro doplnění: v 70. letech byly na Vranclu zakázaný dieselový parníky a začly jezdit rovněž elektrický.
   i

   28.09.2020 (23.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Květa a Zdeněk Zychovi

   

   Tak se nám zdá,
   že i Tobě plyne čas jinak: přišlo nám, jako bychom četli „lav“ ve Svobodném Slově před mnoha lety. Ten dnešní blog se nám taky moc líbí.
   Zyši

   29.09.2020 (11.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Jan Vencálek

   

   Ta paní architektka
   v tom bude nevinně. Po přestěhování se usadila v hlavním městě a tam jí řekli, že stát jsme my. A jsou.
   Jan

   29.09.2020 (19.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)